Víte, proč, převážně, používám sociální sítě? Není to z důvodu vystavování svých fotek a chlubení se, u jakého toho moře jsem strávila dovolenou, v jaké úžasné restauraci jsem byla, ani jak skvěle jsem strávila víkend. A už vůbec ne k psaní srdceryvných statusů, které jsou tak chytře napsané, že pokud se člověk chce opravdu něco dozvědět, musí poslat komentář. Ani k honbě za nejvíc like nebo přátel. Dokonce jsem nedávno četla, že si stejně lidský mozek pamatuje jen 150 lidí, které opravdu zná. Schválně se podívejte ke svým kamarádům, kolik mají přátel. A jste si jisti, že u všech se vejdete do těch 150?
Ano, klidně to na sebe prásknu. Jsem totiž spíš takový pasivní uživatel. Co to znamená? Profilovou fotku si měním sotva jednou za rok a moje poslední fotky? Doba tanečních nebo dávných dovolených. A k čemu teda ty sociální sítě mám? Baví mě sledovat životy ostatních lidí. Ale no tak, neříkejme tomu špehování. Vždyť přeci funkci follow si každý umíme přeložit. Jenže pozor na překročení mezí. Sledovat profily ostatních lidí, ať už přátel nebo „celebrit“, není špatná věc, pokud vás daná osoba zajímá, a třeba vám pomáhají její motivační fotky k inspiraci.
Ale nic se nemá přehánět, je fajn, že vám něco tak jednoduchého pomůže se nakopnout, ale pořád musíte být sami sebou. Nejde o to, tu osobu kopírovat. Dobře, ještě tak, když si řeknete, že má hezké šaty a vám by se taky hodily, ale ne kopírovat celý její styl. Styl oblíkání i života. Vaše oblíbená blogerka právě vyslala do světa, že začíná cvičit. Je to fajn, můžete klidně taky, ale co když vy už cvičíte, ale máte svůj styl, svůj režim. Myslíte, že když ona napíše, že bude cvičit čtyřikrát do týdne určité cviky a mezitím běhat, že i vám tenhle rytmus bude vyhovovat a je zaručeno, že zhubnete, nebo budete mít dokonce stejnou postavu jako ona? Musím vás zklamat, ale není.
Uvedu vám konkrétně tři mé případy, kdy jsem se velice snadno nechala zlákat a ovlivnit fotkami na Instagramu. Mangová zmrzlina, burákové máslo, avokádo. Jsem ten typ člověka, který všechno potřebuje ochutnat a vyzkoušet sám, a když je toho plný Instagram, tolik lidí to jí, proč mně by to jako nemělo chutnat?
Jednu dobu byla všude vidět mangová zmrzlina. Když chutná jim, mně přeci musí taky. Pak si celá natěšená líznu právě koupeného kopečku a… cože? Proč je to tak hnusné, vždyť to chutná tak hořce. A to jsem měla přehnaná očekávání, že mě po prvním líznutí doslova zahltí úžasná chuť, vždyť i ta barva tomu napovídala, tak co je špatně. A teď marně vyhlížím nějaký koš, do kterého bych svou vábně vypadající zmrzlinu mohla zahodit.
Nebo další moje zkušenost. Všude se neustále vychvaluje burákové máslo, jak je úžasně chutné, hodí se pomalu do všeho a nemůžete bez něj žít. Tak jsem si ho koupila. Může mi někdo vysvětlit, proč mi až po první lžičce došlo, že burákové máslo je opravdu přímo z těch buráků, které nasypané v pevném stavu v misce vypadají tak vábně, ale rozemleté do pomazánky, no, už tak úžasně nechutnají?
Stejně tak avokádo. Případ sám pro sebe. Myslím, že kdo má účet na Instagramu, není možné, aby se mu tento fenomén vyhnul. Avokádo je zkrátka všude. Avokádová snídaně. Avokádo k večeři. Dokonce má i svoje emoji a gify. Je to snídaňový král. (Upřímně se přiznám, že jsem si teď musela vygooglit, že se avokádo řadí mezi ovoce. Samozřejmě jsem si myslela, že je to zelenina, asi když je zelený, ale zase má pecku, a která zelenina má pecku, tak já nevím proč.) A když se na vás ze všech stran valí avokádo, tak co, přeci ho teda musíte taky zkusit. Po vyzkoušení doteď nechápu, jestli ostatní nejedí jen něco jiného převlečené za avokádo, protože tomu jinak nerozumím. Asi mám divné chutě. Ale vždyť to chutná, jak když přežvykujete máslo. Dobře, v nějaké upravené podobě, pomazánce, se to schová, ale viděla jsem už děti, které si vesele dlabaly avokádo jen tak nasucho jak jablko.
Ale abych nezmiňovala jen ty špatné zkušenosti z Instagramu, pochlubím se alespoň jednou, která hravě přebyla všechny ty nevalné. Když jsme se rozhodovali, kam bychom mohli jet u nás na dovolenou, náhodou jsem narazila na fotku, jak byl někdo, už si nevzpomínám kdo, na výletě v Grandhotelu Tatra. Zkoukla jsem stránky, objednala pobyt, a za mě to byla zatím ta nejlepší dovolená.
Takže za mě klidné sledování svých „ikon“ či „idolů“ ano. Inspirování se ano. Já mám třeba teď období, kdy mě hodně baví sledovat, jak se někdo stěhuje a zařizuje si bydlení. Ale co když se takové sledování zvrhne a přijde na řadu závist. Já osobně nezávidím lidem, které sleduji, peníze, oblečení, rodinu či přátelé. Naopak si často říkám díkybohu, že já mám tohle a tamto. Ale líbí se mi jejich zážitky, dobrodružství, jejich styl života. Vlastně ani ne celý život jedné osoby, spíš kousky od každého. U jedněch se mi líbí, že už můžou bydlet ve svém bytě, jsou soběstační. U jiného, že umí tak dobře řídit, nebo třeba ne dobře, těžko říct, ale má své auto a může jezdit, kam chce. U dalšího, že má odvahu se sebrat a jet na delší dobu do zahraničí. Nebo jen prostý výlet do přírody či na chalupu. U každého se mi zkrátka líbí něco, co bych si moc ráda půjčila do svého života.
A právě si myslím, že tohle je to, co bychom si ze sociálních sítí měli odnést. Inspiraci. Sledovat toho, kdo se nám líbí, kdo nás zajímá, s kým se ztotožňujeme. Na co sledovat lidi, kteří nás akorát rozčilují a jejich chování nás vytáčí. Proč si takovými lidmi kazit náladu ještě na sítích, když se jim, bohužel, někdy nevyhneme v realitě. Já si ze sítí ráda beru inspiraci na jídlo, bydlení, výlety, oblečení a knížky. Nebo si jen prohlížím fotky pěkných věcí. Zkuste to taky. A udělejte si jarní úklid ve svých sledovaných účtech. Uvidíte, jak se vám uleví a budete odcházet plní inspirace a touhy taky si něco splnit či vytvořit.
Ilustrace: @market.a.rt
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)