I kdyby člověk nevěděl, co je za den a že se něco děje, tak mu to stejně neunikne, před tím se snad ani nedá schovat. Jediná možnost je být zavřená doma a nikam se ani nepodívat. Žádný internet, žádná televize, žádné rádio. Potom ale nechápu ty chlapy, když pronesou, že nevěděli, že na to zapomněli. Mně to teda přijde dost nemožný. Ať je jakýkoli svátek, kdy je vhodné přinést domů kytku, tak po cestě z práce potkávám celý roj chlapů, někdy i žen, s květinami. Po cestě, v tramvaji, na nádraží, i ve vlaku. Toho si člověk přeci musí všimnout a zapřemýšlet, jestli se náhodou něco neděje. Přeci nemá zrovna půl republiky svátek nebo narozeniny. A to nemluvím o Instagramu, kde se před svátky, jako je Valentýn, MDŽ, 1. máj, vážně uniknout nedá. Až je to někdy dost nepříjemné, jak se to na vás valí ze všech stran.
Takže dnes, v pátek 8. března, zase potkávám davy lidí s kytkou v ruce. A co teprve to narvané květinářství, kam jsem naštěstí vyrazila půl hodiny předtím, než mi pojede vlak, abych taky koupila nějakou jarní radost pro ženy v mé rodině. Fronta až ven, přijde mi to horší než den před vysvědčením. Naštěstí přijdu na logiku dvou front, vyberu trsy narcisů, nechám si je zabalit a pádím na vlak. Nekonečnou frontu, která čeká na vázané květiny, nechávám za sebou. To jsem zvědavá, jestli dostanu něco i doma, i když spíš s ničím nepočítám. V práci jsme dostaly čokoládu se vzkazem a když jsem posílala fotku kamarádce, tak psala, že jim akorát poslali email s přáním a doma to neslaví. Já jsem byla později mile překvapena, když jsem doma dostala květiny rovnou dvě.
Přicházím domů, zouvám se a květiny jdu uložit do vázy, aby mi do zítra, kdy je chci předávat, nezvadly. „Mami, proč jsi kupovala ty kytky?“ „Ty dáme zítra babičkám, Bětuš, a dvě si necháme.“ „Aha, ale babičky nemají narozeniny ani svátek ne? A my taky ne.“ „To si pamatuješ dobře.“ „Tak proč? Je to kvůli tomu MDŽ, jak o něm dnes mluvila paní učitelka?“ Tak to jsem zvědavá, co jim o tom ve škole vypráví. „A co vám paní učitelka o tom MDŽ vyprávěla, Bětuško?“ „No, nic moc. Jen, že to je nějaký starý svátek, a že se ženám mají dávat červené karafiáty. Ale ty jsi koupila nějaké žluté kytky, tak to asi nebude k tomu.“
Takže dnes, v pátek 8. března, zase potkávám davy lidí s kytkou v ruce. A co teprve to narvané květinářství, kam jsem naštěstí vyrazila půl hodiny předtím, než mi pojede vlak, abych taky koupila nějakou jarní radost pro ženy v mé rodině. Fronta až ven, přijde mi to horší než den před vysvědčením. Naštěstí přijdu na logiku dvou front, vyberu trsy narcisů, nechám si je zabalit a pádím na vlak. Nekonečnou frontu, která čeká na vázané květiny, nechávám za sebou. To jsem zvědavá, jestli dostanu něco i doma, i když spíš s ničím nepočítám. V práci jsme dostaly čokoládu se vzkazem a když jsem posílala fotku kamarádce, tak psala, že jim akorát poslali email s přáním a doma to neslaví. Já jsem byla později mile překvapena, když jsem doma dostala květiny rovnou dvě.
Přicházím domů, zouvám se a květiny jdu uložit do vázy, aby mi do zítra, kdy je chci předávat, nezvadly. „Mami, proč jsi kupovala ty kytky?“ „Ty dáme zítra babičkám, Bětuš, a dvě si necháme.“ „Aha, ale babičky nemají narozeniny ani svátek ne? A my taky ne.“ „To si pamatuješ dobře.“ „Tak proč? Je to kvůli tomu MDŽ, jak o něm dnes mluvila paní učitelka?“ Tak to jsem zvědavá, co jim o tom ve škole vypráví. „A co vám paní učitelka o tom MDŽ vyprávěla, Bětuško?“ „No, nic moc. Jen, že to je nějaký starý svátek, a že se ženám mají dávat červené karafiáty. Ale ty jsi koupila nějaké žluté kytky, tak to asi nebude k tomu.“
Paráda, tak paní učitelka asi taky ještě žije v době červených karafiátů rozdávaných ženám v práci. „Víš, Bety, ono to není tak jednoduché. Ony se nemusí dávat jen červené karafiáty. Já to přesně taky nevím, ale docela by mě zajímalo, kde se tenhle svátek vzal. Nechceš si o tom přečíst něco se mnou?“ „Tak jo.“ Divím se, že Bětka souhlasí, tak využiju chvíle jejího zájmu a rychle zapínám počítač, protože mě původ tohoto svátku vážně zajímá. Vím, že není z doby komunismu, jak si, bohužel, většina myslí, ale podrobnosti taky neznám. A proč se něco nového nedozvědět a netvrdit, jako většina lidí, nepodložené teorie, stejně tak jako o svátku svatého Valentýna.
Pročítám několik článků, kde vysvětlují, proč se svátek MDŽ slaví, a že vážně nevychází z dob československého socialistického režimu, který si ho tak trochu přivlastnil a pořádal okázalé slavnosti. Kvůli tomu ho spousta lidí přestala slavit, protože žije v domnění, že je to jen komunisty uměle vytvořený svátek. Přemýšlím ale, jak to vysvětlit naší Bětce, aby to i ve svém věku správně pochopila a nebylo to pro ni moc složité.
„Bety, víš vůbec, co ta zkratka MDŽ znamená?“ Po záporné odpovědi, jak jsem se správně domnívala, jí zkratku objasním. „MDŽ je zkratka pro Mezinárodní den žen.“ Odpovědí je mi pouze hm. Mohlo mi být jasné, že to jí asi nic moc neřekne. A tak se to snažím sesumírovat tak, aby si to alespoň trochu dovedla představit, a začnu vyprávět.
„Víš, Bety, dřív ženy nedělaly všechno jako teď. Třeba vůbec nechodily do práce, ale staraly se doma o děti a o domácnost. A když později začaly, tak mohly dělat jen něco. Třeba dneska máte ve škole většinou paní učitelky, ale dřív učili jen muži. A doktoři taky mohli být jen muži, ženy mohly vykonávat jen pomocné práce, nebo pracovat jako sestry. A protože se to ženám moc nelíbilo, že nemohou mít stejná práva jako muži a rozhodovat se samy, co budou dělat, tak začaly pořádat takové srazy, kde se spolu scházely a vypravovaly si o tom, jak tohle změnit, aby si více mohly dělat, co chtějí ony. Rozumíš tomu zatím?“ „Docela jo, prostě chtěly taky učit ve škole a dělat doktorky.“
Jsem ráda, že to alespoň takhle chápe, tak ji nebudu plést hlavu údaji, jako že první sraz se konal ve Stuttgartu v roce 1907, kde se ženy rozhodly, že se budou scházet jeden den v roce a požadovat volební právo. „Ano, správně. A tyhle ženy se právě sešly v New Yorku a šly na takový ten pochod s cedulemi nad hlavou, říká se tomu demonstrace, a na těch plakátech měly napsáno, že chtějí kratší pracovní dobu, víc peněz a taky, že chtějí mít právo volit.“ „Ale k čemu jim to bylo? Copak o tom někdo věděl a ty cedule četl?“ Hm, docela chytrá otázka, která mě mohla napadnout. „Víš, ony tyhle demonstrace musí být hlášené dopředu a vždycky se to právě dostane k lidem, které s tím můžou něco udělat.“ Snad jsem ji takovou odpovědí uspokojila, protože se přiznám, že líp to vysvětlit ani neumím, a raději už to vyprávění zkrátím.
Na vysvětlování sáhodlouhé historie, že od této demonstrace se v New Yorku začal slavit poslední únorovou neděli Národní den žen, a že do Evropy se Den žen dostal až v roce 1910, jako mezinárodní svátek za účelem boje za volební právo žen, je ještě příliš malá. „Aha, a pak teda už mohly mít všechno, jak chtěly?“ „Tak jednoduché to zase nebylo, to trvalo ještě spoustu let, víš. Ale později, právě 8. března, bylo volební právo žen schváleno, a proto se to teď slaví tento den. A aby si to ženy připomínaly, že se dokázaly takhle prosadit a vydobýt si svá práva, tak se jim na oslavu právě dneska dávají květiny.“ „Aha, tak jo. A můžu si jít už hrát?“ „Běž, Bětuško.“
Doufám, že jsem jí s tím neudělala v hlavě guláš. Stejně to asi brzy zapomene a příští rok si to můžeme zase vyprávět znova. A třeba bude už dost velká a chápavá na složitější historii. A stejně tak si to připomenu i já, protože pochybuju, že si za rok budu pamatovat, že oficiálně byl MDŽ uznán OSN v roce 1975, což byl Mezinárodní rok žen. Ale určitě nezapomenu to, že MDŽ není komunistický svátek, kdy byl jen využíván pro jejich propagandu, ale že se tímto významným dnem oslavuje rovnoprávnost žen a mužů, a že jsou stále země, kde na tom zdaleka nejsou tak dobře, jako u nás.
Doufám, že jsem jí s tím neudělala v hlavě guláš. Stejně to asi brzy zapomene a příští rok si to můžeme zase vyprávět znova. A třeba bude už dost velká a chápavá na složitější historii. A stejně tak si to připomenu i já, protože pochybuju, že si za rok budu pamatovat, že oficiálně byl MDŽ uznán OSN v roce 1975, což byl Mezinárodní rok žen. Ale určitě nezapomenu to, že MDŽ není komunistický svátek, kdy byl jen využíván pro jejich propagandu, ale že se tímto významným dnem oslavuje rovnoprávnost žen a mužů, a že jsou stále země, kde na tom zdaleka nejsou tak dobře, jako u nás.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)