Na Velikonoce se letos těším skoro jak na Vánoce. Ale tak nějak jinak. Vánoce jsou pro mě, a určitě pro většinu lidí, vrcholem všech svátků. Ale pak se můžeme těšit na další delší svátky a volna, které už jsou mnohem mírnější a klidnější. Třeba já od velikonočních svátků už tolik neočekávám, a třeba i tím jsou takové volnější. Výzdobu doma bych dělala moc ráda, ale přijde mi, že na takovou chvilku a když stejně během Velikonoc nejsme doma, to nemá cenu. Upřednostňuji radši celkovou jarní výzdobu a spoustu kytek, ať už živých nebo řezaných. Nejradši mám ty první jarní, jako jsou narcisky, petrklíče, macešky, tulipány a hyacinty. Mám totiž ráda, když kytky rovnou kvetou a jsou krásně barevné.
I když ale neděláme výzdobu, tak nechci Bětuš o všechny zvyky připravit. Nakoupila jsem dnes zásoby na celý prodloužený víkend. Budeme alespoň péct mazanec a beránka a barvit vajíčka. A možná si i s tatínkem uplete pomlázku. A kromě slavení Velikonoc, se samozřejmě taky těším na to delší volno. Hlavně má být krásně a teplo, tak kdo by se netěšil.
Po příchodu domů nikde nikdo, tak hledám nějaký vzkaz, kde mohou být. Na lednici najdu přidělaný papírek s odpovědí, doplněnou Bětuščinou ilustrací. Opravdu šli na ty proutky, tak to jsem zvědavá, co tady v okolí najdou. Alespoň si můžu v klidu vybalit nákup a schovat koledu, kterou jsem koupila pro Bětušku. Vlastně jsem koupila něco malého pro všechny, protože o víkendu pojedeme navštívit babičky. Stihnu se i převléct a kochat se výhledem do zahrady přesně 7 minut, než se Bety přihrne do kuchyně s větvičkami a máchá s nimi tak, že div sobě i mně nevypíchne oko.
„Mami, koukej, co jsme s tátou nasbírali.“ „Máš to moc pěkné, ale dej to, prosím tě, venku do kyblíku, ať tu nemáme nějakou pohromu.“ „Z toho budeme, mami, péct pomlázku,“ stačí mi ještě vysvětlit a letí na terasu. Otočím se na manžela: „Doufám, že ji budete jen plést a nevymýšleli jste nový velikonoční recept.“ Ten se jen potutelně usměje a jde Bětku zkontrolovat. Já si zatím připravím ingredience, které jsem si koupila na pečení mazance a beránka.
Právě když se snažím najít recepty, které jsem si už předpřipravila, Bety vlítne ze zahrady do kuchyně. „Mami, co to děláš? Bude něco dobrého?“ „Běž si nejdřív pořádně umýt ruce a pak mi můžeš pomoct.“ V mžiku je zpátky a já už mám připravené recepty. „A mami, co budeme teda kuchtit?“ „Chci péct mazanec a beránka. Pomůžeš mi?“ „Tak jo, a čím začnem?“ „Co třeba beránkem?“ Hádám totiž, že ji bude bavit určitě víc než mazanec. „Tak já najdu formu. A budu ho moct pak pěkně ozdobit?“ „To víš, že jo.“ To jsem na ty její letošní kreace zvědavá. Loni z toho byl spíš bláznivý dinosaurus než velikonoční beránek. Ale hlavně, že se na něm vyřádila a bavilo ji to. A stejně ho sníme, není na okrasu.
„A proč se vlastně peče beránek?“ Už jsem se divila, že by nepřišla Bětuščina klasická součást všeho, co děláme. A proč? Postěžuju si ale jen v duchu, protože jsem za její otázky a zvídavost nesmírně ráda. Vždycky se jí na všechno snažím co nejlépe odpovědět a doufám, že si z toho alespoň trochu zapamatuje. Jenže tahle otázka není zrovna jednoduchá, a delší dobu přemýšlím, jak na ni mám odpovědět. Přijde mi ještě malá na to, aby rozuměla náboženskému výkladu, který říká, že beránek vyjadřuje mírné, poslušné stvoření symbolizující Ježíše Krista, kterého Bůh obětoval za spásu lidstva. Mnohem vhodnější pro ni, mi přijde spojení s jarem a mláďaty.
„Víš, Bětuško, Velikonoce jsou vlastně takovou oslavou jara. A protože na jaře všechno začíná růst a rodí se mláďata, symbolizuje ten pečený beránek všechna ta malá narozená zvířátka.“ Stejně tak vynechám spojení Velikonoc s oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. „Rozumíš tomu? Nebo co jste si vlastně vyprávěli o Velikonocích ve škole?“ Docela by mě zajímalo, jak jim to tam vysvětlují. „To s těma mláďátkama chápu, ale paní učitelka nám vysvětlovala, že se oslavuje něco s Ježíškem. To jsem ale vůbec nepochopila, vždyť Ježíšek chodí o Vánocích přece, ne?“ Tak to vypadá, že se paní učitelka snažila dětem objasnit význam Velikonoc tím přesným původem.
„To asi paní učitelka myslela zmrtvýchvstání Ježíše Krista.“ „No asi jo, ale stejně tomu nerozumím, co to znamená.“ Tohle bude asi ještě složité, vysvětlit jí to, ale tak, aby to nějak pochopila podle svého. „Pamatuješ si, Bety, jak jsme se byli podívat o Vánocích v kostele?“ „Jo, tam to bylo moc pěkný. A měli tam Ježíška v jesličkách.“ Jak mám, sakra, vysvětlit dítěti, že ukřižovaný Ježíš má s tímhle batoletem v jeslích pramálo společného. Vezmu to radši hodně stručně, ať se do toho ještě víc nezamotám. „Zapomeň, Bety, teď chvíli na Ježíška, který nosí dárky. Tohohle Ježíše, ten už byl velký a dospělý, zabili zlí lidé. A protože to bylo neprávem, na Velikonoční neděli oživl. A tenhle zázrak se právě o Velikonocích oslavuje.“ Prosím, už radši žádné další otázky k tomuto tématu. „Hm, tak jo.“ To je všechno? Ještě, že tak.
Když se nám konečně povede strčit beránka do trouby, pošlu Bětušku, ať jde najít tatínka, a upletou spolu pomlázku z těch proutků, co přinesli. „A mami, k čemu mi ta pomlázka bude?“ „Ty si ji vezmeš k babičce na koledu, až jí budeš říkat tu básničku, co jsme se spolu učily.“ „Ale s pomlázkou přece chodí kluci. A proč s ní mlátěj holky? Copak by taky nestačilo, říct jen básničku?“ „Možná stačilo, jenže oni nám tím prokazují takovou službu.“ „Jako tím, že nás zmlátí klackem? Mami, holky se přece netlučou.“ „To máš pravdu, holky se nikdy nebijou, ale tím, že se od kluků necháme vyšlehat pomlázkou z čerstvých proutků, budeme pak celý rok zdravé, krásné a veselé.“ „No jo, ale když od někoho to pěkně bolí.“ „To máš pravdu, že to někdo, bohužel, trochu přehání.“ Zatím ji nebudu odrazovat od tradic, ale myslím, že jí časem taky dojde, že je lepší občas někomu radši neotevřít.
„Tak až se ten beránek upeče a upletete s tátou tu pomlázku, můžeš si ho pak přijít ozdobit. A v neděli, až se vrátíme od babičky, spolu nabarvíme nějaká vajíčka pro kluky, co přijdou.“ „A to jim za to mlácení mám jako ještě něco dávat? A nestačila by jim třeba čokoláda nebo bonbon? Není těch krásně barevných vajíček pro ně škoda?“ Musím se potutelně usmívat, když si vzpomenu, jak já jsem tohle, jako malá, taky neměla ráda a vždy jsem protestovala, že žádná vajíčka barvit nebudu a otvírat koledníkům taky ne. „Barvení vajíček patří mezi další velikonoční tradici. Je to, stejně jako ten beránek, spojeno s tím, že se z nich rodí nová mláďata.“
„Hm, to je samá tradice. Já jdu radši na tu pomlázku.“ „Bety, počkej, ještě ti prozradím jedno tajemství.“ Sehnu se k ní a pošeptám jí: „Dřív, aby to bylo spravedlivé, tak chodily v úterý zase šlehat holky kluky, na oplátku.“ „Jo, jo, to je super! Půjdeme?“ Bohužel ji musím zklamat, i když by se mi obnovení takové tradice taky docela líbilo. „To nejde, Bětuš, to už musíš zase do školy. Ale myslím, že na někom bychom to mohly vyzkoušet.“ Pošeptám jí jméno a ona zavýskne a s radostí běží plést pomlázku. „To si na ní dám extra záležet, mami!“
Ilustrace: @market.a.rt
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)