Pochybuji, že mezi námi existuje někdo, kdo by ani jeden z těchto základních dopravních prostředků ani jednou nevyzkoušel. Netvrdím, že musí oba využívat pravidelně nebo nějak často. Spíš mi přijde, že zrovna v tomhle případě je to buď, anebo. Pokud tedy nejste v situaci, kdy sice jezdíte vlakem, ale i tak musíte k tomu, abyste se dostali domů, využít i auto.
Když se zaměřím na cesty do práce, tak ať už je to z důvodu pohodlnosti nebo nedostupnosti k vlaku, většinou jsou lidé rozděleni na dvě skupiny. Na ty, kteří využívají MHD, a na ty, kteří dávají přednost cestě do práce v soukromí a ve svém pohodlí. Lidé, kteří prostředky střídají, jsou spíše výjimkou. Já osobně patřím do skupiny, která pro cesty do práce využívá vlak. Když jsem ještě jezdila na vysokou školu, byla jsem nucena využívat všechny dostupné dopravní prostředky. Jezdila jsem tak hlavní část cesty vlakem, pak jsem přesedla na tramvaj nebo metro, a zbytek cesty jsem ještě musela absolvovat autobusem.
Když jsem někomu řekla, kde studuji, automaticky si mysleli, že žiju v Praze. Vždycky byli překvapeni, když jsem jim řekla, že dojíždím. Jenže tomu, kdo tu cestu konkrétně nezná, to může připadat třeba nekonečné. Pravda je ale ta, že časově jsem na tom byla dost podobně jako spolužáci, kteří dojížděli z druhé strany Prahy. Našli se ale i tací, kteří nechápali, a viděli takové dojíždění jako noční můru. Chudáku, to musíš dojíždět tak daleko, a tak složitě?
Abych se přiznala, já jsem to tak vůbec nevnímala. Cestování městskou dopravou mi nikdy nevadilo, dokonce mi ani nevadilo tolik přesedání. Je pravda, že je to složitější na plánování a načasování, aby vám spoje navazovali. Ale při dopravní frekvenci v Praze v tom nevidím až takový problém. Jediné, co mi na tom cestování vadilo, bylo to, že poslední úsek cesty se dal překonat opravdu jen autobusem. A obzvlášť v zimních večerních hodinách nebylo nic příjemného čekat na zastávce, jestli ten autobus dnes opravdu ještě přijede, jestli vůbec stihnu ten vlak, který bych normálně stihla, kdybych tu už čtvrt hodiny nečekala, až se jako záchrana objeví autobus za zatáčkou. Další věc, která byla ještě dost nepříjemná, bylo to, že autobus jezdil po většinu času naprosto přecpaný, a byli jste rádi, že se do prvního vůbec nacpete a nemusíte čekat na další.
I přesto na moje dojíždění na vysokou školu vzpomínám ráda. Obecně mám totiž moc ráda cestování po Praze. Chápu, že si asi teď většina poklepe na čelo, ale vysvětlím vám to. Jediný prostředek, který vážně nemám ráda je metro. Důvodů je hned několik. Necítím se v něm zkrátka příjemně, mám vždy pocit, že v něm cestují divné existence, a vy v případě potřeby nemůžete nikam utéct. Navíc mi vadí, že jsem někde pod zemí, nevidím ven, a kdyby se něco stalo, ani radši nepřemýšlím nad tím, jak by se všichni ti lidé dostali z metra ven. Zkrátka mi přijde, že když vlezete do metra, jako byste se najednou ocitli v naprosto jiném světě. A i kdyby na zemi vypukla apokalypsa, vy si toho ani nevšimnete.
Naopak mým preferovaným dopravním prostředkem je tramvaj. Když se potřebuji někam dostat, a jedete tam tramvaj, klidně s několika přestupy, raději si vyberu ji než metro. A to i v případě značně větší časové náročnosti. Ze začátku jsem tak do školy jezdila metrem, ale jen co jsem přišla na to, že to jde i tramvají, neváhala jsem. Nejradši jsem měla cesty do školy dopoledne, kdy pominul nápor školáků a pracujících, tramvaje jezdili poloprázdné, já mohla v klidu sedět a pozorovat okolí z okýnka. Nevadilo mi, že jezdím pořád tu samou trasu, protože jsem pokaždé viděla něco jiného. Jiné lidi, jiné situace, vyhlížela jsem, jak změnili výlohu v mém oblíbeném obchodě, nebo jsem si představovala, jaké by to bylo, kdybych tady vystoupila, nebo dokonce žila. Takové cesty do školy jsem si naprosto užívala, proto jsem nechápala zděšené pohledy ostatních, že to dojíždění musí být hrůza.
Abych se ale vrátila k hlavnímu tématu, zda auto nebo vlak. Já asi nejsem člověk, který by absolutně protěžoval jedno, a to druhé naprosto zavrhnul. U mě jde o konkrétní situaci. Třeba si nedokážu představit, že bych měla denně dojíždět do práce autem. Přijde mi to jako naprostá ztráta času. Když řídíte, musíte se věnovat jen tomu, maximálně u toho můžete něco poslouchat. V mém případě by to tak byly denně ztracené dvě drahocenné hodiny času. A to neberu v potaz to, že když musíte vstávat pořád brzy, jste nevyspalí, a mohlo by to tak být i nebezpečné.
Jak už o mně víte, ráda čtu, a cesta vlakem mi přijde naprosto ideální pro čtení. Prakticky už jinde ani nečtu. A nevím, jak dlouho by mi trvalo přečíst knížku, kdybych ji nečetla po cestě. Stejně tak ale můžete cestu využít k práci, k nějakým dodělávkám, co ještě potřebujete stihnout, a nemusíte si s nimi pak krátit váš čas doma s rodinou. Čas strávený ve vlaku se dá ale i využít k různému plánování. Ať už činností, nákupů, nebo třeba dovolené. Stejně tak můžete čas efektivně využít, pokud dojíždíte podobnou trasu s kamarády. Jen tady pozor. Ostatní spolucestující totiž nemusí úplně zajímat nejniternější podrobnosti z vašeho osobního života 😊 Stejně tak si dejte pozor při „povídání si“ o vaší společné známé. Nikdy totiž nevíte, kdo zrovna sedí za vámi 😊
Tyhle starosti vám ale přirozeně ubydou, pokud pojedete ve svém autě. Tam můžete rozebírat koho chcete, nadávat na koho chcete, a svědkem vám bude jen zapomenutá taška na cvičení. I když si osobně neumím představit jezdit autem do práce, naopak si nedokážu představit, jak bych na týdenní dovolenou měla jet vlakem. Jasně, pokud by to bylo do hotelu, výlety plánované v okolí, nebo jen wellness, zabalím do jednoho kufru, a takový problém by to nebyl. Určitě už jste ale viděli kufr auta rodiny, která se chystá třeba na lyžařskou dovolenou. Nevím, kolik bychom toho asi dovezli tím vlakem do cíle.
V tomto případě mou volbu naopak naprosto vyhrává auto. Autem mi nevadí ani dlouhé cesty. Mám své pohodlí, vše při ruce. Je jedno, zda jedu v teplákách, neučesaná, nenamalovaná. I když tak jsem nikdy stejně nikam nejela. Mám ráda ten pocit, že si vlastně s sebou vezete takový malý domeček, kde máte momentálně všechno pro přežití, a v nejhorším případě ho můžete využít i k přenocování.
Samozřejmě velká výhoda automobilu je ta, že dojede všude, kam si troufnete. Vlak se prostě musí držet svých vyjetých kolejí, zastavit smí jen v naučených zastávkách, kde vás vyplivne a nazdar. Dál je to na vás. Vůbec ho nezajímá, že vaše ubytování je v 10 km vzdálené vesnici, kam jezdí autobus dvakrát denně, ne však o víkendu. Nebo, že cíl vašeho výletu je vzdálený ještě 20 km pěšky. V těchto případech pak na plné čáře vyhrává auto, které na opuštěný vlak v zastávce škodolibě mrkne a odveze vás svobodně až přímo na místo určení. Nutno ale podotknout, že auto trochu nespravedlivě využívá toho, že silniční infrastruktura je mnohem rozšířenější než ta kolejní.
Jak to máte vy? Máte radši vlak nebo auto? Nebo dokonce patříte do té skupiny, která jedno nebo druhé naprosto zavrhuje? Já si myslím, že můžeme být hodně rádi, že máme mezi tolika prostředky vůbec tu možnost výběru.
Foto: @market.a.rt
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)