Po dlouhé době jsem opět dostala chuť na sebe prozradit nějaké maličkosti. Vybrala jsem pro mě momentálně aktuální témata. Že ráda čtu, už jste nejspíš pochopili, ale prozradím vám celý můj proces čtení. Povyprávím vám, jestli se těším na léto, a jak ho trávím. A nakonec vám přiblížím představu své budoucí zahrady. Tak se do toho rovnou pustíme.
Já a… čtení
Z blogu i mého Instagramu už jste museli pochopit, že moc ráda čtu. Všechny články, které jsem už o knihách napsala, najdete pod souhrnným štítkem četba. Teď bych vám ale chtěla přiblížit celý svůj průběh čtení.
Knihovnu osobně považuji za nejlepší vynález. Znám ale i lidi, kteří by si knížku nepůjčili ani náhodou, a musí mít jedině novou. Mně naopak přijde zbytečné, abych doma měla hromadu knih, které si přečtu jen jednou, protože mě nezaujaly natolik, abych si je toužila přečíst znovu.
Chápu, že někdo knihy sbírá, ale přijde mi to jako docela nákladný koníček. Jak finančně, tak prostorově. I když knihy miluju, nechci žít v knihovně 😊 Ale jednou nějakou menší knihovničku rozhodně mít budu, protože chci ke stejné zálibě vést i své děti.
Moc ráda navštěvuji ale i knihkupectví. Vánoce, svátky a narozeniny jsou pro mě ideální příležitostí obdarovat sebe i ostatní pěknou knížkou. Do knihkupectví také zavítám, když si chci přečíst nějakou novou knihu, kterou ještě v knihovně nemají, nebo si myslím, že ji ani pořizovat nebudou. V knihkupectvích také vybírám anglickou literaturu, protože bohužel v naší knihovně nedisponují jejím velkým výběrem.
Když už knihu mám doma, ať půjčenou, nebo koupenou, těším se na její přečtení. Musím se přiznat, že půjčené knihy mají vždy přednost (logicky, protože se musí taky někdy vrátit), takže mi občas dává dost zabrat mezi ně zařadit i knihy, co už mám doma. Pak se třeba stane, že si knihu, kterou dostanu k Vánocům, přečtu až přespříští jaro 😊
Kromě samotného čtení mě baví rozhodovat se, kterou knihu budu číst jako další. Snažím se téma a žánry knih střídat. Po válečné, nebo jinak náročné knize, zvolím lehkou romantiku apod. Taky mám ráda tu chvilku, kdy začínáte číst novou knihu. Obracíte její první stránky, ještě netušíte, zda vás příběh zaujme, a začtete se do prvních řádků.
Zatím jsem neobjevila svoje čtecí místo. Jednou si k té knihovně pořídím i takové místo, s nějakým moc pohodlným křeslem, a lampičkou, protože vidět na písmenka je neméně důležité, než se pohodlně usadit 😊 Číst můžu v leže, i v sedě, doma, na zahradě, ve vlaku. Jen ke čtení potřebuji klid, nesmí mi do toho nikdo kecat. Což bývá největší zádrhel ve vlaku. Když si ke mně sednou upovídané paní, které si toho za cestu do práce potřebují co nejvíce sdělit, rostu a kroutím očima, a nejradši bych je někam vystřelila, nebo jim alespoň vypla zvuk 😊
Nesmím ještě zapomenout, že si všechny přečtené knihy pečlivě zaznamenávám do sešitu, nyní i do modernější a přehlednější verze, za pomocí tabulky v excelu. Nepíšu si ale žádný čtenářský deník, vždy uvedu jen název knihy, jejího autora a datum, kdy jsem knihu četla. Tak snadno zjistím, jestli už jsem danou knihu četla, a případně kdy, a že už je to dlouho a nebude vadit, když si ji přečtu znovu, protože si z ní už nic nepamatuji 😊
Já a… léto
Když byste se mě zeptali na nejoblíbenější období, léto by odpověď rozhodně nebyla, byl by to podzim. Ale nejsem ten typ člověka, kterému by vyloženě nějaké období vadilo. Vím, že si lidé stěžují na hroznou zimu, pošmourný podzim, nebo hrozné vedro. Já mám ale ráda na každém období něco, vždy si z každého vyberu to, co mi vyhovuje.
A právě na létě je to jednoznačně světlo. Po dlouhé zimě mě vždy dokáže překvapit, jak je najednou vidět až do pozdního večera. Co naopak na létu nemusím, je jeho havěť. Mám to štěstí, že když mě kousne (a to mě kousne vždycky, i když ostatní nemají ani štípanec) nějaký opravdu prohnaný komár, místo, kde si pochutnával na mojí krvi, se zdvojnásobí. Takže mám najednou třeba dvojité lýtko, jednou takový prst, trošku větší pozadí apod. 😊 Zase si ale s prvním štípancem uvědomím, že už tu léto opravdu je.
Miluju západy slunce, a ty letní si navíc můžete užívat v teple a nehrozí vám, že je prošvihnete dřív, než se stihnete vrátit z práce. Také mě baví, jak je brzy světlo, protože tma v zimě mi v brzkém vstávání rozhodně nepomáhá. Mám ráda čas před bouří. Když už je jasné, že se něco žene, zvedá se vítr, stojíte a necháte sebou cloumat vichrem. Samozřejmě je ale rozdíl, zda taková chvilka přijde, když jste v blízkosti suchého obydlí, nebo zrovna někde na cestě.
Ráda si čtu venku, přece jen je tam na to i nejlepší světlo. Vedro v létě oceňuji za předpokladu, že ho mohu trávit v chládku a u bazénu. Není asi nic horšího, než když se mačkáte v narvaném vlaku, kde nefunguje klimatizace, a okolní lidé zrovna nepoužili voňavku 😊
Léto pro mě znamená uvolněný režim, volnost, dlouhé večery, hodně světla, teplo, letní bouřky, zmrzlinu, domácí ovoce a zeleninu, grilování, cestování, dovolenou a výlety.
Já a… zahrada
Uvědomila jsem si, že se asi můj pohled na vlastní zahradu poslední dobou poněkud změnil. Od malička žiju v domě se zahradou, takže to pro mě bylo automatické, a nijak jsem nad tím nepřemýšlela. Poslední měsíce mě ale k tomu přemýšlení nějak samy navedly.
Vlastní zahrada, nebo alespoň balkon, byl najednou největší poklad a osobní prostor pro svobodu. Mně vždy přišlo automatické, že si můžu vyjít na zahradu, kdy se mi zachce a nemusím nic řešit. Teď jsem ale najednou začala přemýšlet nad lidmi, kteří se hrnuli do přírody a do parků, i když neměli. Copak nevydrží chvíli doma? Asi napadlo nejen mě. Když jsem se ale více zamyslela a představila si, že bych byla zavřená v bytě, který nemá ani balkon, a dokonce třeba jen střešní okna, náhle jsem je pochopila a byla o to víc vděčná za naši zahradu.
Když mi někdy na mysl přišlo to, kde bych jednou chtěla bydlet, vždy jsem porovnávala výhody a nevýhody bytu a domu. Pokaždé mi vycházelo, jako nejlepší řešení, v zimě v bytě, v létě v domě. Poslední dobou jsem ale od bytu začala upouštět, najednou jsem si nedokázala představit, že bych se domů vracela do bytu, a ven bych mohla až po dlouhém chystání a přípravě (rozuměj oblékání a úprava zevnějšku).
Zrovna včera, hnala se bouřka, hřmělo, ale nepršelo. Zničehonic mi blesklo hlavou, jak je to super. Na zahradě jsem zrovna sázela květiny, ale jakmile by začalo pršet, mohla bych se utíkat schovat domů. Kdežto, kdybych v den, kdy hlásí předpověď bouřky a po pohledu na nebe, nevíte, co si máte myslet, chtěla jít ven z bytu, nebo jet na nějaký výlet, asi bych si to hodně promýšlela, a nakonec zůstala doma. I s tím rizikem, že mě bouřka mine a já vlastně sedím doma zbytečně.
Ráda si čtu venku, přece jen je tam na to i nejlepší světlo. Vedro v létě oceňuji za předpokladu, že ho mohu trávit v chládku a u bazénu. Není asi nic horšího, než když se mačkáte v narvaném vlaku, kde nefunguje klimatizace, a okolní lidé zrovna nepoužili voňavku 😊
Léto pro mě znamená uvolněný režim, volnost, dlouhé večery, hodně světla, teplo, letní bouřky, zmrzlinu, domácí ovoce a zeleninu, grilování, cestování, dovolenou a výlety.
Já a… zahrada
Uvědomila jsem si, že se asi můj pohled na vlastní zahradu poslední dobou poněkud změnil. Od malička žiju v domě se zahradou, takže to pro mě bylo automatické, a nijak jsem nad tím nepřemýšlela. Poslední měsíce mě ale k tomu přemýšlení nějak samy navedly.
Vlastní zahrada, nebo alespoň balkon, byl najednou největší poklad a osobní prostor pro svobodu. Mně vždy přišlo automatické, že si můžu vyjít na zahradu, kdy se mi zachce a nemusím nic řešit. Teď jsem ale najednou začala přemýšlet nad lidmi, kteří se hrnuli do přírody a do parků, i když neměli. Copak nevydrží chvíli doma? Asi napadlo nejen mě. Když jsem se ale více zamyslela a představila si, že bych byla zavřená v bytě, který nemá ani balkon, a dokonce třeba jen střešní okna, náhle jsem je pochopila a byla o to víc vděčná za naši zahradu.
Když mi někdy na mysl přišlo to, kde bych jednou chtěla bydlet, vždy jsem porovnávala výhody a nevýhody bytu a domu. Pokaždé mi vycházelo, jako nejlepší řešení, v zimě v bytě, v létě v domě. Poslední dobou jsem ale od bytu začala upouštět, najednou jsem si nedokázala představit, že bych se domů vracela do bytu, a ven bych mohla až po dlouhém chystání a přípravě (rozuměj oblékání a úprava zevnějšku).
Zrovna včera, hnala se bouřka, hřmělo, ale nepršelo. Zničehonic mi blesklo hlavou, jak je to super. Na zahradě jsem zrovna sázela květiny, ale jakmile by začalo pršet, mohla bych se utíkat schovat domů. Kdežto, kdybych v den, kdy hlásí předpověď bouřky a po pohledu na nebe, nevíte, co si máte myslet, chtěla jít ven z bytu, nebo jet na nějaký výlet, asi bych si to hodně promýšlela, a nakonec zůstala doma. I s tím rizikem, že mě bouřka mine a já vlastně sedím doma zbytečně.
V tomhle vidím největší výhodu vlastní zahrady, můžete být na vzduchu, kdy se vám zachce a vypadat můžete taky, jak chcete 😊 A než bych se já vypravila z bytu a zhlédla veškeré dostupné předpovědi počasí, buď by opravdu začalo pršet, nebo bych radši zůstala doma 😊
V hlavě se mi začaly rojit představy, jak by jednou moje budoucí zahrada měla vypadat. Už z Instagramu jsem měla uložené nějaké fotky, ale když jsem začala brouzdat Pinterestem, bylo jasno. Moje zahrada bude divoká a nespoutaná. Vůbec mě neláká přesně zastřižený anglický trávník, do podivných tvarů vystříhané keře, nebo jedna kytka jako druhá, zasázené do totožných květináčů.
Samozřejmě bych nechtěla žít v pralese, celková údržba a péče je vždy potřeba, ale chtěla bych rostliny jen mírně vést a nechat jim svůj prostor. Moje zahrada bude pořád kvést, a také plodit. Chtěla bych jak rostliny na okrasu, tak k užitku. Přece jen ona ta právě utržená zelenina má jiné kouzlo než ta z lednice. A není nic lepšího, než když si ze své zahrady můžete udělat přírodní bufet 😊
Samotnou mě překvapilo, že víc než o samotném budoucím bydlení, přemýšlím o zahradě. Mým snem je mít na zahradě pohodlné sezení, kde by se dalo krásně číst a odpočívat, a zároveň by i sloužilo pro rodinné grilování, a bylo přirozeně propojené s domem.
Je ale nad slunce jasné, že taková zahrada není jen o kochání se a odpočívání. Je to hodně práce. Ale zatím mě nechte si myslet, že jaké si to uděláte, takové to budete mít 😊
Prozradíte mi vy, jako polohu a místo máte nejraději na čtení? Zda máte taky v oblibě knihovny, nebo knihy jen kupujete? Jaké je vaše nejoblíbenější období? A troufli byste si na vlastní zahradu?
V hlavě se mi začaly rojit představy, jak by jednou moje budoucí zahrada měla vypadat. Už z Instagramu jsem měla uložené nějaké fotky, ale když jsem začala brouzdat Pinterestem, bylo jasno. Moje zahrada bude divoká a nespoutaná. Vůbec mě neláká přesně zastřižený anglický trávník, do podivných tvarů vystříhané keře, nebo jedna kytka jako druhá, zasázené do totožných květináčů.
Samozřejmě bych nechtěla žít v pralese, celková údržba a péče je vždy potřeba, ale chtěla bych rostliny jen mírně vést a nechat jim svůj prostor. Moje zahrada bude pořád kvést, a také plodit. Chtěla bych jak rostliny na okrasu, tak k užitku. Přece jen ona ta právě utržená zelenina má jiné kouzlo než ta z lednice. A není nic lepšího, než když si ze své zahrady můžete udělat přírodní bufet 😊
Samotnou mě překvapilo, že víc než o samotném budoucím bydlení, přemýšlím o zahradě. Mým snem je mít na zahradě pohodlné sezení, kde by se dalo krásně číst a odpočívat, a zároveň by i sloužilo pro rodinné grilování, a bylo přirozeně propojené s domem.
Je ale nad slunce jasné, že taková zahrada není jen o kochání se a odpočívání. Je to hodně práce. Ale zatím mě nechte si myslet, že jaké si to uděláte, takové to budete mít 😊
Prozradíte mi vy, jako polohu a místo máte nejraději na čtení? Zda máte taky v oblibě knihovny, nebo knihy jen kupujete? Jaké je vaše nejoblíbenější období? A troufli byste si na vlastní zahradu?
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)