Tolikrát už okolo toho domu prošla, a pokaždé ji něčím vábil. Něco ji nutilo u něho zpomalit, prohlédnout si ho. Nedokázala to vysvětlit. Zdál se být opuštěný, nikdo v něm asi nebydlel, zahradu měl divoce zarostlou. Ale jako by se okolo něj vznášela nějaká nepojmenovatelná okouzlující atmosféra.
Jednoho dne, když zase procházela okolo, si všimla, že jsou stará vrata otevřená a před domem stojí auto. Ani nepřemýšlela, co dělá a nohy ji nesly dovnitř, dál do zahrady. Narazila na staršího muže, který jí ochotně vysvětlil, že jeho rodina k ničemu další dům nepotřebuje, tak se ho rozhodli prodat.
Rozloučila se a v zamyšlení došla domů. Ani se nesvlékla a hned sedla k počítači, kde najela na stránky místní realitky. A po chvilce tam dům opravdu našla. Vlastně ani nevěděla, proč to dělá. Proč by ji, svobodnou a nezadanou, měl zajímat nějaký rodinný dům na prodej?
Rozloučila se a v zamyšlení došla domů. Ani se nesvlékla a hned sedla k počítači, kde najela na stránky místní realitky. A po chvilce tam dům opravdu našla. Vlastně ani nevěděla, proč to dělá. Proč by ji, svobodnou a nezadanou, měl zajímat nějaký rodinný dům na prodej?
Jenže ani po pár dnech nemohla ten dům dostat z hlavy. Pořád na něj musela myslet, nedokázala si to vysvětlit, ale představovala si, jak by opečovávala divoce zarostlou zahradu, jak by na ní pěstovala zeleninu i květiny, jak by si vytvořila svou oázu klidu, kde by si mohla číst a přemýšlet. Vymýšlela, jak by dům zařídila uvnitř. Jak by se tam krásně vyjímala prostorná bílá kuchyň, která by byla propojená s obývací částí, a ta by zase plynule přecházela do zimní zahrady a na venkovní terasu.
Snažila se pochopit, proč jí ten opuštěný dům tolik vrtá v hlavě. Nikdy dřív ji ani nenapadlo, že by si sama, bez partnera, měla pořizovat dům. Vždycky žila v představě, že své budoucí bydlení bude řešit až společně se svým partnerem. Jenže ten byl stále v nedohlednu. Za chvíli jí bude třicet a už byla upřímně unavená z těch všech nepovedených vztahů. Vždycky to na začátku vypadalo, že to je už konečně to ono, že konečně natrefila na svůj ideální protějšek, který splňuje všechny její představy, ale brzy se objevil nějaký podstatný háček, který nedokázala jen tak přejít.
Snažila se pochopit, proč jí ten opuštěný dům tolik vrtá v hlavě. Nikdy dřív ji ani nenapadlo, že by si sama, bez partnera, měla pořizovat dům. Vždycky žila v představě, že své budoucí bydlení bude řešit až společně se svým partnerem. Jenže ten byl stále v nedohlednu. Za chvíli jí bude třicet a už byla upřímně unavená z těch všech nepovedených vztahů. Vždycky to na začátku vypadalo, že to je už konečně to ono, že konečně natrefila na svůj ideální protějšek, který splňuje všechny její představy, ale brzy se objevil nějaký podstatný háček, který nedokázala jen tak přejít.
Vlastně si připadala, že se její život zasekl na mrtvém bodě. Už nějakou dobu měla pocit, že se dlouho nehnula z místa, jako kdyby pořád přešlapovala a něco jí bránilo jít dopředu. A teď ji napadlo, co když tohle je to ono? Ten impulz, který ji má popostrčit? Ten kouzelný opuštěný dům?
Ani se nenadála a přebírala od domu klíče. I když jí bylo jasné, že je to ta nejbláznivější věc, kterou v životě udělala, nemohla se přestat usmívat a cítila se šťastná. Nemohla se dočkat, až začne s vymýšlením, kreslením, navrhováním a úpravami. Už se těšila, až dá trochu do pořádku zahradu, i když už teď věděla, že její divokost jí ponechá. Na všechno, na každý krok se tak těšila.
Najednou pocítila, že tohle bylo přesně to ono, co potřebovala. Cítila, že udělala správný krok správným směrem ve svém životě. A nedokázala to vysvětlit, ale znenadání ji přepadl takový pocit klidu a jistoty. Byla si totiž jistá, prostě to věděla, že už dlouho nebude na to všechno sama. Byla teď sama se sebou tak spokojená a vyrovnaná, že věděla, že teď nastal teprve ten správný čas pustit si do života někoho dalšího, a už napořád. A věděla, že už to nebude dlouho trvat.
Ani se nenadála a přebírala od domu klíče. I když jí bylo jasné, že je to ta nejbláznivější věc, kterou v životě udělala, nemohla se přestat usmívat a cítila se šťastná. Nemohla se dočkat, až začne s vymýšlením, kreslením, navrhováním a úpravami. Už se těšila, až dá trochu do pořádku zahradu, i když už teď věděla, že její divokost jí ponechá. Na všechno, na každý krok se tak těšila.
Najednou pocítila, že tohle bylo přesně to ono, co potřebovala. Cítila, že udělala správný krok správným směrem ve svém životě. A nedokázala to vysvětlit, ale znenadání ji přepadl takový pocit klidu a jistoty. Byla si totiž jistá, prostě to věděla, že už dlouho nebude na to všechno sama. Byla teď sama se sebou tak spokojená a vyrovnaná, že věděla, že teď nastal teprve ten správný čas pustit si do života někoho dalšího, a už napořád. A věděla, že už to nebude dlouho trvat.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)