Kompromis. Co to vlastně je? Vzájemná dohoda dvou stran, kdy oba ustoupí ze svých požadavků a dohodnou se na třetí variantě řešení, tedy na kompromisu. Jak ale poznat, že už nejde o kompromis, ale o přizpůsobování druhé straně?
Říká se, že kompromis je základem vztahu. A nemusí jít jen o partnerský vztah, stejně to platí i u vztahu rodičovského, přátelského nebo pracovního. Pokud chce každá strana něco jiného, musí se dohodnout na kompromisním řešení, které vyhovuje oběma. Tím pádem musí obě strany ustoupit ze svých požadavků. Co když se ale dohodnou, že tentokrát zvolí variantu jednoho a příště toho druhého? Jde ještě o kompromis? Také záleží, jestli dohodu opravdu dodrží, nebo bude stále ustupovat jen jeden, aby měl klid. To už o žádném kompromisu nemůže být řeč, a jde spíše o přizpůsobení jedné strany té druhé.
Důležitou proměnou je také to, o jak závažné rozhodnutí jde. Pokud se partneři nedokáží dohodnout, jestli obývák vymalují bílou nebo smetanovou, zkrátka jeden ustoupí, nebo si vyberou třetí barvu, na které se shodnou. Horší je to třeba s výběrem jmen pro jejich dítě, ale v nejhorším případě mu můžou dát dvě. Když ale jeden z partnerů děti vůbec nechce a druhý ano, už se tu nedá o nějakém kompromisu vůbec mluvit.
Důležitou proměnou je také to, o jak závažné rozhodnutí jde. Pokud se partneři nedokáží dohodnout, jestli obývák vymalují bílou nebo smetanovou, zkrátka jeden ustoupí, nebo si vyberou třetí barvu, na které se shodnou. Horší je to třeba s výběrem jmen pro jejich dítě, ale v nejhorším případě mu můžou dát dvě. Když ale jeden z partnerů děti vůbec nechce a druhý ano, už se tu nedá o nějakém kompromisu vůbec mluvit.
Jako dobré kompromisy lze považovat třeba to, že si s partnerem vyzkoušíme novou aktivitu, jeho koníček, a rozšíříme si tak obzory. Například partnerka ráda běhá, ale její nový přítel radši plave. Není nic špatného vyzkoušet si společně zálibu toho druhého. Špatné by naopak bylo, kdyby partnerka sekla s běháním, přihlásila se na kurzy plavání, a dělala by to jen kvůli tomu, aby se zalíbila partnerovi, a přitom by ji to nebavilo.
Umět dělat kompromisy je důležité i mezi rodiči a dospělými dětmi, zejména pokud jsou ve hře i vnoučata. Vždy je těžké najít ideální řešení, když se sejdou dvě generace a každá má tu svou pravdu. V tomto případě by ale starší generace měla ustoupit do pozadí a své rady a názory rozdávat jen v případě, pokud o ně ta mladší bude mít zájem. A to je pro rodiče asi to nejtěžší. Protože oni si to samé už odžili a myslí si, že už ví, jak se, co má dělat.
Umět dělat kompromisy je důležité i mezi rodiči a dospělými dětmi, zejména pokud jsou ve hře i vnoučata. Vždy je těžké najít ideální řešení, když se sejdou dvě generace a každá má tu svou pravdu. V tomto případě by ale starší generace měla ustoupit do pozadí a své rady a názory rozdávat jen v případě, pokud o ně ta mladší bude mít zájem. A to je pro rodiče asi to nejtěžší. Protože oni si to samé už odžili a myslí si, že už ví, jak se, co má dělat.
A když vidí, že to jejich děti dělají jinak, podle nich špatně, je pro ně těžké držet jazyk za zuby a čekat, až si na to jejich dítě samo přijde, samo si nabije nos, a získá svou vlastní zkušenost. Jenže kompromisy zrovna v těchto vztazích jsou ty nejdůležitější, protože jde o budoucí vztahy nejen s jejich dětmi, ale i vnoučaty. A není málo rodin, které se rozhádaly kvůli nějaké pitomosti a pak své vztahy napravovaly několik let.
Takový obecný případ partnerského kompromisu je třeba výběr dovolené. On má rád hory a pěší turistiku, ona si radši odpočine na pláži u moře. A co teď? Samozřejmě vždy záleží na těch dvou. Na výběr ale mají hned několik variant. Buď se dohodnou, že tentokrát pojedou na hory a příště k moři, a vždy jeden ustoupí a přizpůsobí se druhému. Opět je důležité, aby dohodu opravdu dodrželi, a neustupoval vždy jen jeden. Nebo mohou zvolit destinaci, kde je možné propojení obou činností a během dovolené je prostřídat. Případně se každý může věnovat té své a společně trávit večery.
Takový obecný případ partnerského kompromisu je třeba výběr dovolené. On má rád hory a pěší turistiku, ona si radši odpočine na pláži u moře. A co teď? Samozřejmě vždy záleží na těch dvou. Na výběr ale mají hned několik variant. Buď se dohodnou, že tentokrát pojedou na hory a příště k moři, a vždy jeden ustoupí a přizpůsobí se druhému. Opět je důležité, aby dohodu opravdu dodrželi, a neustupoval vždy jen jeden. Nebo mohou zvolit destinaci, kde je možné propojení obou činností a během dovolené je prostřídat. Případně se každý může věnovat té své a společně trávit večery.
Nejzazší možností je to, že každý pojede sám na dovolenou podle svého vkusu. V takovém případě hodně záleží na konkrétním páru, a zda jim vyhovuje upřednostnit svou zálibu před společně stráveným časem. Také záleží, jestli se rozhodují jen sami za sebe, nebo musí brát v potaz i děti.
Dělat kompromisy je rozhodně chvályhodná věc, je ale důležité rozeznat, kdy jde ještě o kompromis, a kdy už je to jen jednostranné přizpůsobování se druhé straně. Pokud se bude stále jeden přizpůsobovat druhému, aby ten druhý byl spokojený, časem začne být nespokojený ten první. Bude se tolik přizpůsobovat, až nakonec nebude sám sebou.
A pokud nejsme spokojeni sami se sebou, neděláme to, po čem sami toužíme, začne se to projevovat nejenom na našem psychickém stavu, ale i na našem vztahu k okolí. A jako první to odnese právě náš partnerský vztah, protože už toho věčného přizpůsobování budeme mít dost. A je dost možné, že partner o našem vnitřním rozpoložení nebude mít ani tušení, protože navenek jsme vypadali, že je stále všechno v pořádku.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)