Byla středa a já se po delší dovolené a nekonečné řadě dnů práce z domova chystala zase jednou do kanceláře. Kromě očekávání naplánované práce jsem si s sebou ale vezla i nejistotu, zda mě po práci čeká nebo nečeká jedna schůzka.
Celý den jsem byla v práci jako na trní, nemohla jsem se soustředit na práci a čekala, jak se to nakonec vyvine. Nutno podotknout, že nejistotu, zda schůzka bude či ne, jsem si vyvolala já sama, protože druhá strana měla dávno jasno. Nakonec jsem se před koncem pracovní doby ujistila, že můžu v klidu hned po práci vyrazit domů. Ve vlaku jsem koukala z okénka a přemýšlela, proč si svými teoriemi a přílišným přemýšlením zbytečně tak komplikuji život. Vlastní vinou jsem byla úplně bez nálady, přešlá a naštvaná na dotyčného, který mi k tomu nedal sebemenší důvod.
Jen, co jsem ale dorazila domů, jako by uvnitř mě někdo přepnul nějaký čudlík. Nálada se mi obrátila o 180 stupňů, nevydržela jsem v klidu, chtělo se mi tančit, i když nic nehrálo. Vůbec jsem tomu nerozuměla, ruce a nohy si dělaly co chtěly, jako by ani nebyly moje.
Doma naštěstí nikdo nebyl, tak jsem se téhle potrhlé náladě nebránila a protančila celý dům, bez hudby. Najednou mi bylo tak lehce, spokojeně a klidně. Musela jsem se smát sama sobě, jak bláznivě se chovám. Nedokážu si vysvětlit, čím to bylo. Možná mi přeskočilo z hladu, možná jsem potřebovala jen vybít energii, která se ve mně za celý den nashromáždila. Možná už moje hlava měla dost té protivné nálady a rozhodla se to prostě změnit.
Když jsem se po čase uklidnila, uvědomila jsem si, že mám vážně docela hlad, tak jsem si uvařila kávu a dala si k ní něco sladkého. Přemýšlela jsem, co budu dělat. Neplánovaně jsem vlastně získala celé volné odpoledne, tak jsem vymýšlela, jak nejlépe ho využít. Nakonec jsem se rozhodla, že pokročím s malováním obrazu, který jsem měla rozdělaný a už několik měsíců na něj nesáhla. Chtěla jsem si k tomu pustit hudbu, ale neměla jsem náladu na internet. Přesněji, chtěla jsem mít od všeho a všech chvíli klid, chtěla jsem být na nějakou dobu pro všechny nedostupná, užít si svůj klid, prostě být naplno offline. A tak jsem telefon nechala ve vedlejší místnosti, vytáhla svou starou mp4 a zpívala si staré písničky, které mám stažené asi od puberty a znám je zpaměti.
Doma naštěstí nikdo nebyl, tak jsem se téhle potrhlé náladě nebránila a protančila celý dům, bez hudby. Najednou mi bylo tak lehce, spokojeně a klidně. Musela jsem se smát sama sobě, jak bláznivě se chovám. Nedokážu si vysvětlit, čím to bylo. Možná mi přeskočilo z hladu, možná jsem potřebovala jen vybít energii, která se ve mně za celý den nashromáždila. Možná už moje hlava měla dost té protivné nálady a rozhodla se to prostě změnit.
Když jsem se po čase uklidnila, uvědomila jsem si, že mám vážně docela hlad, tak jsem si uvařila kávu a dala si k ní něco sladkého. Přemýšlela jsem, co budu dělat. Neplánovaně jsem vlastně získala celé volné odpoledne, tak jsem vymýšlela, jak nejlépe ho využít. Nakonec jsem se rozhodla, že pokročím s malováním obrazu, který jsem měla rozdělaný a už několik měsíců na něj nesáhla. Chtěla jsem si k tomu pustit hudbu, ale neměla jsem náladu na internet. Přesněji, chtěla jsem mít od všeho a všech chvíli klid, chtěla jsem být na nějakou dobu pro všechny nedostupná, užít si svůj klid, prostě být naplno offline. A tak jsem telefon nechala ve vedlejší místnosti, vytáhla svou starou mp4 a zpívala si staré písničky, které mám stažené asi od puberty a znám je zpaměti.
Bylo to něco úžasného. Určitě byl hlavní důvod, že to bylo neplánované a spontánní. To odpoledne jsem si užila na sto procent, i když to během dne rozhodně tak nevypadalo. Uvědomila jsem si, že přesně takhle to zkrátka mělo být, že nikde jinde a s nikým jiným by to odpoledne nemohlo být lepší. Na tu schůzku jsem prostě ten den jít neměla. Nejen, že celý den navíc pršelo, ale také se mi za ten den minimálně pětkrát povedlo spatřit na hodinách andělská čísla. Vím, že každá dvojice čísel znamená něco jiného, ale já si je sama pro sebe vysvětluji tak, že mi naznačují, že je všechno přesně tak, jak má být. A tento den se mi to snažily potvrdit hned několikrát.
Ten čas jen pro sebe jsem zkrátka potřebovala, a když jsem si ho nedokázala naplánovat sama, někdo to tak zařídil za mě. To odpoledne jsem byla sama sebou, jen sama se sebou, a přesně to jsem si užívala. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu, na nic nemyslet a jen se věnovat nějaké konkrétní činnosti. Když se za tím odpolednem ohlédnu zpátky, přijde mi to skoro až jako zázrak seslaný z nebe. Nebo také dost rozpoznatelné znamení, že nemá cenu tlačit na pilu, nemá smysl někam spěchat, a že je teď vše přesně tak, jak má být. A k uvědomění stačilo jen pouhých pár hodin o samotě.
Ten čas jen pro sebe jsem zkrátka potřebovala, a když jsem si ho nedokázala naplánovat sama, někdo to tak zařídil za mě. To odpoledne jsem byla sama sebou, jen sama se sebou, a přesně to jsem si užívala. Potřebovala jsem si vyčistit hlavu, na nic nemyslet a jen se věnovat nějaké konkrétní činnosti. Když se za tím odpolednem ohlédnu zpátky, přijde mi to skoro až jako zázrak seslaný z nebe. Nebo také dost rozpoznatelné znamení, že nemá cenu tlačit na pilu, nemá smysl někam spěchat, a že je teď vše přesně tak, jak má být. A k uvědomění stačilo jen pouhých pár hodin o samotě.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)