Myslíte si, že byla? A dá se to vůbec takhle říct? Láska je přece pořád láska, ne? Přece nezáleží na době, okolnostech, podmínkách. Nebo ano? Znamenala láska něco jiného ve středověku, za války, a v dnešní době?
Z vyprávění svých prarodičů a praprarodičů známe, jak se lidé dříve seznamovali. Většinou to bylo na nějaké zábavě, přes kamarády, na vojně, nebo ve vesnici, kde oba vyrůstali. Seznámili se, dlouho se ani nemohli rozmýšlet, a už byla svatba. Pak děti, starosti a radosti života, a smrt. Celý život vedle jednoho partnera. Žádné rozvody, rozchody, vztahy na psí knížku. Milovali se celý život? Byla ve vztahu pořád láska a věrnost? Na to se nikdo neptal.
Pokud byl někdo dlouho svobodný, nepohlíželo se na něj dobře. Byl zkrátka jasně stanovený rámec života. Svatba, děti, práce. Kdo vybočoval, byl divný. Že by spolu mladí lidé žili bez svatby? Neexistovalo. Že by žena byla svobodná matka? Byla by vystavena takové ostudě, že by ji neunesla.
Na jednu stranu se může zdát, že byl život, seznamování a láska jednodušší. Ale je to opravdu tak? Lidé se nemohli sami rozhodovat, co chtějí a nechtějí. Nemohli si vybrat, jestli se vezmou nebo ne, jestli chtějí děti, nebo ne. Když žena otěhotněla, nemohla se ani sama rozhodnout, jestli si vezme otce svého dítěte, nebo bude raději svobodná matka. Neměla na výběr. A rozhodnout se, jestli si dítě chce nechat? Jedinou možností by bylo ohrozit i svůj život.
Pokud byl někdo dlouho svobodný, nepohlíželo se na něj dobře. Byl zkrátka jasně stanovený rámec života. Svatba, děti, práce. Kdo vybočoval, byl divný. Že by spolu mladí lidé žili bez svatby? Neexistovalo. Že by žena byla svobodná matka? Byla by vystavena takové ostudě, že by ji neunesla.
Na jednu stranu se může zdát, že byl život, seznamování a láska jednodušší. Ale je to opravdu tak? Lidé se nemohli sami rozhodovat, co chtějí a nechtějí. Nemohli si vybrat, jestli se vezmou nebo ne, jestli chtějí děti, nebo ne. Když žena otěhotněla, nemohla se ani sama rozhodnout, jestli si vezme otce svého dítěte, nebo bude raději svobodná matka. Neměla na výběr. A rozhodnout se, jestli si dítě chce nechat? Jedinou možností by bylo ohrozit i svůj život.
V dnešní době internetu a sociálních sítí máme možnosti, o kterých se našim předkům ani nesnilo. Můžeme se seznámit s člověkem z druhého konce světa, můžeme se dokonce sebrat a odletět za ním, nebo se rovnou odstěhovat. Žijeme ve světě, který nezná hranice a limity.
Seznámit se s někým v naší rodné obci? A proč? Vždyť ve městě, v republice, v Evropě, ve světě, najdeme někoho mnohem lepšího. Zůstávat se svou první láskou? Nesmysl, vždyť jsme ještě nic nevyzkoušeli, neobjevili neobjevené, přece se nemůžeme takhle omezovat.
Něco ve vztahu neklape? Přijde první hádka? Nemá cenu to řešit, vždyť na světě je tolik lepších lidí, rovnou od toho jdeme pryč. Pak se ale dostáváme do věku, kdy naši předci už dávno měli po svatbě a odrostlé děti, a my najednou nevíme, co se svým životem, a kde vzít toho pravého pro život. A můžeme jen polemizovat nad tím, jestli jsme honbou za stále lepším a lepším, taky náhodou už dávno nepřebrali.
Často se všechno svádí na dobu, v jaké žijeme, a že v dnešní době je těžké se s někým seznámit. Opravdu za to ale může doba? Kromě doby, bychom to také mohli svalovat na dnešní nekonečné možnosti. Můžeme cestovat, kam se nám zlíbí, můžeme se vzdělávat, jak je nám libo, můžeme budovat kariéru, jakou si přejeme. O tom se našim praprarodičům ani nesnilo.
Seznámit se s někým v naší rodné obci? A proč? Vždyť ve městě, v republice, v Evropě, ve světě, najdeme někoho mnohem lepšího. Zůstávat se svou první láskou? Nesmysl, vždyť jsme ještě nic nevyzkoušeli, neobjevili neobjevené, přece se nemůžeme takhle omezovat.
Něco ve vztahu neklape? Přijde první hádka? Nemá cenu to řešit, vždyť na světě je tolik lepších lidí, rovnou od toho jdeme pryč. Pak se ale dostáváme do věku, kdy naši předci už dávno měli po svatbě a odrostlé děti, a my najednou nevíme, co se svým životem, a kde vzít toho pravého pro život. A můžeme jen polemizovat nad tím, jestli jsme honbou za stále lepším a lepším, taky náhodou už dávno nepřebrali.
Často se všechno svádí na dobu, v jaké žijeme, a že v dnešní době je těžké se s někým seznámit. Opravdu za to ale může doba? Kromě doby, bychom to také mohli svalovat na dnešní nekonečné možnosti. Můžeme cestovat, kam se nám zlíbí, můžeme se vzdělávat, jak je nám libo, můžeme budovat kariéru, jakou si přejeme. O tom se našim praprarodičům ani nesnilo.
Můžeme cokoliv chceme, i nechceme. Ale je to pro nás vážně taková výhoda? Dá se to vůbec všechno stihnout? Vždyť vy máte možnosti, které my neměli, vy můžete tohle a tamto, to my nemohli. Můžeme často slyšet od starších ve svém okolí. Ale dokážeme to vůbec ještě brát jako plus? Necítíme se spíš pod tlakem, že všechny ty možnosti, které oni neměli, nevyužíváme, nebo dokonce ani nechceme využít?
Dnes nejsme v seznamování vázáni jen na naše okolí, naše kamarády. Můžeme využít všemožné možnosti a seznamky, a seznamovat se napříč celým světem. Proč ale, když máme tolik možností, je tolik mladých lidí svobodných a nezadaných, i když si nic nepřejí víc, než opak?
Má láska ještě tu samou váhu a smysl, co dřív? Dokážeme si jí vážit a pečovat o ni, jako naši (pra)prarodiče? Kolik z vašich praprarodičů bylo rozvedených, a kolik rodičů? Kolik z vašich přátel ve vašem okolí má pevný, dlouhodobý vztah, a kolik jich tápe a nemůže najít toho pravého?
Kdy se vztahy a láska změnily? Kdy se problémy přestaly řešit, a začalo se od nich odcházet? Kdy se přestalo pečovat a opravovat, a začalo se ničit a vyhazovat? A vážně se všechno dá svalit na dobu a prostředí, ve kterém žijeme? Co kdybychom naše předky z dávných dob, přesunuly do dnešní doby. Dopadli by stejně jako my, nebo by jejich zvyky, tradice, postoje a vychování nic neohrozilo, nic nezměnilo? Co když na vině není doba a její změna, ale je to v lidech, v jejich změně?
Dnes nejsme v seznamování vázáni jen na naše okolí, naše kamarády. Můžeme využít všemožné možnosti a seznamky, a seznamovat se napříč celým světem. Proč ale, když máme tolik možností, je tolik mladých lidí svobodných a nezadaných, i když si nic nepřejí víc, než opak?
Má láska ještě tu samou váhu a smysl, co dřív? Dokážeme si jí vážit a pečovat o ni, jako naši (pra)prarodiče? Kolik z vašich praprarodičů bylo rozvedených, a kolik rodičů? Kolik z vašich přátel ve vašem okolí má pevný, dlouhodobý vztah, a kolik jich tápe a nemůže najít toho pravého?
Kdy se vztahy a láska změnily? Kdy se problémy přestaly řešit, a začalo se od nich odcházet? Kdy se přestalo pečovat a opravovat, a začalo se ničit a vyhazovat? A vážně se všechno dá svalit na dobu a prostředí, ve kterém žijeme? Co kdybychom naše předky z dávných dob, přesunuly do dnešní doby. Dopadli by stejně jako my, nebo by jejich zvyky, tradice, postoje a vychování nic neohrozilo, nic nezměnilo? Co když na vině není doba a její změna, ale je to v lidech, v jejich změně?
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)