Čtu, čteš, čteme

 

Proč vůbec čteme? Co nám četba přináší? Je důležité, co, kde a jak čteme? Záleží, jestli máme v ruce knihu papírovou nebo její elektronickou podobu? Je důležité, kdy začneme číst knihy, a jaké má ke knihám vztah naše okolí?

Má smysl začít číst miminku už, když je ještě u maminky v břiše? Těžko říct, zda to má na jeho vývoj nějaký vliv, k tomu bychom asi potřebovali odborníky. Já osobně si myslím, že je úplně jedno, jestli miminku čtete pohádky nebo detektivku, která zajímá vás. Nemyslím si, že by dítě utrpělo nějakou újmu, podle mě možná maximálně vnímá váš hlas, ale určitě ne obsah toho, co vyprávíte. Vlastně by mě ale docela upřímně zajímalo, kdy děti začínají vnímat slova, která říkáme, a kdy si začínají dávat slova do souvislostí a nějakého významu.

Když nebudete číst miminku pohádky hned od narození, pravděpodobně se nic dít nebude, ale jakmile děti začnou vnímat, určitě by je alespoň krátká pohádka uklidnila. A jak neexistuje přesný čas, kdy začít, stejně tak není hranice, kdy se čtením přestat. Kdo říká, že nemůžete vyměnit pohádky za encyklopedie, romány, nebo sci-fi, a číst si se svými dětmi klidně i v pubertě? Vím, to asi už spíš záleží víc na těch dětech než na tom, zda chcete vy, jako rodič 😊

Pokud si s vámi už nebudou chtít číst vaše děti, nebo žádné nemáte, proč si nečíst třeba s partnerem? A teď nemyslím, že vedle sebe budete sedět a číst si každý svou knížku. Myslím čtení nahlas. Výběr a žánr je zcela na vás. Můžete si najít téma, které zajímá vás oba, nebo se naopak nechat přiučit něčemu novému. Komu by se nelíbilo, kdyby mu druhý četl před spaním pohádky? A to, ať už ty klasické nebo nějakou dospělejší verzi 😊

Někomu ale naopak čtení od druhého nemusí vyhovovat. Třeba mu dělá problém se na děj soustředit, nebo si jen chce číst vlastním tempem a nenechat se nikým rušit ve své fantazii. Žádná varianta není špatná, ale alespoň společné čtení zkuste, třeba vás to hodně překvapí.

Nezáleží, jestli si čteme sami nebo s někým, ale proč to vlastně děláme? Přemýšleli jste někdy nad tím, proč čtete jednu knihu za druhou, proč hltáte další a další příběhy cizích hrdinů? 

 

Dalo by se říct, že čtení je vlastně naše přirozenost. Vždyť se to spolu s psaním a počítáním učíme už v první třídě. Ano, to je sice pravda, ale není číst jako číst. Ve škole nás naučí rozeznávat písmena, skládat je do slov a slova do vět, abychom si zvládli přečíst cokoliv, co kolem sebe uvidíme. Jenže to nás naučí jen určitou dovednost, kterou my si osvojíme. Naučí nás číst písmenka, ale ne číst knížky. Stejně tak nás naučí počítat, ale neznamená to, že všichni budeme matematici.

Každý máme stejný start, v první třídě se naučíme číst (alespoň většinou 😊), ale jak to, že z někoho vyroste vášnivý čtenář a někdo přečetl naposledy slabikář? Pravděpodobně to bude stejné, jako u ostatních činností. Nevím úplně, jestli se i láska ke knihám dá zdědit, ale určitě se dá minimálně okoukat. 

 

Říká se, že děti se rády opičí a následují svůj vzor. Jakmile tak uvidí své rodiče doma číst, bude vyšší pravděpodobnost, že se i z nich stanou vášniví čtenáři. Není to však ale žádná jistota, může to být právě naopak. Zkrátka záleží na každém jednotlivci, jeho předpokladech, zálibách a zájmech. 

 

Vím, že jakmile začnete někoho do něčeho nutit, bude to mít opačný výsledek. Ale co takhle své děti, partnery, kamarády jen trochu popostrčit? Třeba jim nějakou knihu darovat, nebo jim vyprávět, že jste nějakou zajímavou zrovna přečetli. Třeba se chytnou, nikdy nevíte 😊

Nezáleží na tom, co čtete, kdy čtete, jak čtete, proč čtete, ale důležité je, že čtete. Určitě vám nemusím vysvětlovat, jaké má čtení blahodárné účinky, jak na vaše zdraví, tak na vaši náladu. Komu by se nelíbilo prožít tolik různých příběhů, navštívit tolik krásných míst, zažít všechno to, co byste ve skutečnosti nikdy zažít a prožít nemohli nebo nestihli? 

 

Vždyť únik do vlastní fantazie je to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. Můžete si představovat, co chcete a jak chcete, a nikdo vám do toho nemůže zasahovat. Tak si pojďme vybrat nějakou pěknou knížku a alespoň na pár minut denně si dovolit propadnout se do své fantazie. Poděkuje nám za to nejen naše duše, ale i hlava 😊 

 

Záložky: ruční výroba @market.a.rt