Jak jsem koupila chalupu

 

Zní vám to jako šílený nápad? Přesně tak by reagovala i většina mého okolí, a pravděpodobně by mi, jako všechny předchozí, můj nápad rozmluvila. A proto jsem o svém, možná šíleném, nápadu nikomu předem neřekla.

Zatím mi dost vyhovovalo žít v bytě, ale věděla jsem, že napořád bych tam zůstat nechtěla. Až budu mít rodinu, tak jsem chtěla žít ve vlastním domě se zahradou. A tak mi koupě chalupy přišel jako logický mezikrok. Vyzkouším si, jaké to je starat se o dům, zároveň ale budu moct kdykoli utéct zpět do svého bytu. Nebo možná spíš opačně. Až budu mít dost městského světa, budu utíkat do svého klidného útočiště v krásné přírodě.

I když jsem svůj byt milovala, čím dál častěji jsem toužila po tichu a klidu, a hlavně mít možnost se projít venku, aniž bych se musela vyhýbat lidem, a taky jsem se radši procházela lesem po měkké pěšince než mezi budovami po betonu. A jelikož mi moje práce umožňovala většinově pracovat z domova, nebyl problém trávit na chalupě víc času než jen víkendy. 

Chalupa pro mě znamená mou oázu klidu. Takové mé útočiště, kam se jedu ráda schovat před světem, nebo i před lidmi, na které zrovna nemám náladu. Tady můžu být jen se svými myšlenkami a ruší mě jen zpěv ptáků nebo sekačka od sousedů. Není tu snad nic, co by se mi tu nelíbilo. Miluju to okolí tady, tu přírodu, ten klid. Ráda okolí prozkoumávám, chodím na procházky, do lesa na houby. Ale stejně tak ráda zůstávám v chalupě, vařím a peču, nebo si na zahradě rozložím lehátko, kochám se výhledem a čtu si.

Je to pro mě místo, kde si můžu dělat, co chci a jak jen já chci. Můžu si tu vymyslet a vytvořit cokoli mě napadne. Přetvářet si tak celý prostor k obrazu svému. Líbí se mi, jak každou změnou a novým doplňkem se tu cítím víc jako doma, jako já.

Jelikož tu ale většinu času budu trávit přes léto, i když se nebráním ani ostatním obdobím, protože si dokážu představit, že to tu bude krásné za každé doby, jen některé budou asi těžší na přežití, tak jsem se v první řadě pustila do úpravy zahrady, aby byla přesně podle mých představ. Líbila se mi její divokost, tak jsem do jejího rázu moc nezasahovala, ale blízké okolí chalupy jsem upravila, přece jen se nechci úplně brodit ve vysoké trávě a chovat si tu dobrovolně klíšťata.

A splnila jsem si tu i svůj další sen. Konečně jsem si vytvořila místo k pořádnému venkovnímu sezení, kde se dá pracovat, jíst i odpočívat. Po takovém jsem vždy toužila, a ještě jsem neměla možnost si ho splnit. Řekla bych, že jsem si to tu načančala ažaž 😊 Ale ona hned ta snídaně chutná lépe, když si ji můžete vychutnat venku za zpěvu ptáků, v probouzejícím se dni, v prvních slunečních paprscích, které ještě příjemně hřejí a nepálí. A protože jsem myslela i na zastřešení, dá se tu krásně odpočívat i když paprsky vystřídá letní deštík. 

 

Původně jsem si myslela, že na chalupu budu jezdit odpočívat z bytu, ale zatím je to dost obráceně. Jsem pořád na chalupě a do bytu se vracím jen, když potřebuji něco zařídit ve městě nebo v práci. Ale jen co to jde, už sedám do auta a vracím se do svého klidného ráje. A dokonce, když nepotřebuju něco stěhovat nebo dovézt zásoby, jsem se sem naučila jezdit i vlakem. A to si pak teprve připadám, s tím batohem na zádech, jako bych opravdu jela na prázdniny.

Rozhodnutím koupit si chalupu jsem svůj život zase posunula trochu jiným směrem. Ale možná ne, možná to je přesně ten směr, který jsem teď potřebovala. Ještě víc se osamostatnit, vyzkoušet si opravdovou práci a starost kolem domu. A rozhodně svého rozhodnutí nelituju. A víte co? Vůbec mě to neodradilo od vlastního domu, právě naopak. Už se moc těším, až konečně nastane ten správný čas, a já budu moct jeden takový domov pro svou rodinu vybudovat.

A jaké mám plány s chalupou? Zatím to nechávám otevřené, neřeším to. Možná ji jednou prodám, protože na ni nebudeme mít s domem čas. A možná taky ne, a stane se místem, kde budou moc rádi trávit čas i má vnoučata.