Moment, ještě momentku







A podíváte se na ty fotky vůbec ještě někdy? Ptá se nás vždycky děda, když vidí, kolik fotek vyfotíme. Nutno podotknout, že on fotí taky dost, ale prý má fotky jako kalendář, pak se mu jen stačí podívat na datum pořízení, a hned ví, kdy, kde byl.

Moje odpověď na původní otázku je ano. Ale platí to víc pro fotky v mobilu než ty pořízené foťákem, uložené v počítači nebo na disku. Galerii v mobilu mám pořád po ruce, a tak není problém si kdykoli cokoli dohledat, nebo se fotkami jen tak pokochat ve volné chvíli.

A kdy by na prohlížení pořízených fotek měla být vhodnější chvíle než přelom roku? I když já osobně jimi moc ráda projíždím mnohem častěji než jednou do roka. A myslím si, že to vůbec není špatný nápad, projet si je minimálně alespoň jednou za rok. A je úplně jedno, jestli je máte v mobilu, v počítači, ve foťáku, na disku, vytištěné, nebo na sociálních sítích. 
 
 

Důvodem rozhodně není rekapitulovat váš rok někde veřejně, jak je v tuto chvíli dost populární. Ale pokud chcete, jen do toho. Hlavním smyslem, proč si staré fotky prohlížet, nebo alespoň proč já osobně to dělám, je připomenutí si těch konkrétních chvil.

Asi každému se stane, když se na svůj rok zpětně ohlédne, že si na spoustu momentů ani nevzpomene. A to se vám právě u fotek nestane. Vsadím se, že každý z nás v galerii objeví alespoň jednu fotografii, která byla pořízena při příležitosti, na kterou bychom si jen tak z hlavy hned nevzpomněli.

Když si projíždím svoji galerii rok, i klidně víc, zpět, jednotlivé fotografie mi znovu připomínají ty chvíle a zážitky, při kterých byly pořízeny. A nevzpomenu si jen na den a místo, kde a kdy jsem je fotila, ale i na pocity, které jsem v tu chvíli prožívala, na osoby, které jsem zrovna měla ve svém životě, které byly přímo na tom místě se mnou, nebo o které jsem v tu dobu zrovna přišla. 
 
 

 
Znovu se mi vybaví, jak jsem byla šťastná, smutná, milovaná, bolavá, zamyšlená, ztracená. Vzpomenu si, co jsem v tom období zrovna prožívala, čím jsem se trápila, nebo jak jsem byla spokojená.

S fotkami z cest se mi znovu vybaví to dané místo, konkrétní zážitek, na který jsem už zapomněla, všechna místa, která jsem v okolí navštívila, jaké bylo zrovna počasí, i pocity, jaké jsem z daného místa nebo města měla. Jestli se mi tam líbilo, a chci se tam podívat znovu, nebo jak jsem tam dostala chuť a inspiraci objevovat další nová místa, na kterou jsem bohužel zapomněla.

Díky fotkám si znovu můžu připomenout, co všechno jsem v létě zažila, jaká všechna místa jsem navštívila, a co si budu chtít letos zopakovat. Při pohledu na fotky květin zase vím, od koho přesně jsem je dostala, a k jaké příležitosti. A když vidím na fotce dort a kafe, taky hned vím, kde to bylo a kdo seděl vedle mě. 
 



 
Při prohlížení fotek z hor si zase vzpomenu, jak jsem si tam uvědomila, že jsem ani netušila, jak moc mi hory a lyžování chybělo. A znovu mě uvnitř zahřeje ten pocit, který jsem prožívala, když jsem se procházela po horách, napadl první sníh a nádherně svítilo sluníčko. To všechno se mi vybaví při pohledu na jednu jedinou fotku z toho výletu.

Řekla bych, že moje galerie v mobilu je dost pestrá. Ale jsou motivy, které se opakují stále dokola. A jedním z nich je rozhodně západ Slunce. Západy, a celkově nebe, totiž miluju, a nikdy si nenechám ujít příležitost, abych si pořídila fotku, i když už dávno vím, že fotka nikdy ani z poloviny nezachytí tu krásu, kterou rozpoznáme očima.

Takže ano, fotky si zpětně prohlížím, a ano, rozhodně jsem pro je pořizovat, ale nesmíme spadnout do toho, že bychom svůj život jen zpětně prožívali ze statických obrázků. 
 



 
Schválně si teď zkuste projít vaši galerii a můžete mi dát vědět, na jaký moment jste úplně zapomněli a připomněli si ho až díky fotkám 😊

Přeju vám do roku 2023 hodně krásných prožitých momentů, abyste měli dost momentek k prohlížení na konci roku 😊

Když jsem si tenkrát blog zakládala, nikdy bych neřekla, že mi to vydrží tak dlouho, a zatím tento článek zahajuje 5. rok. Neuvěřitelný 😊

Komentáře