Bezčasí

 

Oba s přítelem máme rádi překvapení, ale co máme ještě radši, ta překvapení pro sebe dělat vzájemně. Další naší společnou zálibou je objevování krásných míst. A úplně ze všeho nejraději máme náš společně trávený čas. A tak se dá už asi snadno uhodnout, jak obvykle vypadají naše dárky k různým příležitostem.

A tentokrát jsem byla na řadě já, abych mohla být překvapována. Řekla bych, že nám překvapení jdou moc dobře oběma, ale přítel k tomu vždy dodá ještě nějakou perličku, něco navíc, co bych nikdy nečekala a nenapadlo mě, tak musím přiznat, že jemu ta překvapení jdou ještě líp než mně.

K narozeninám jsem dostala obálku, kde byl jen termín, a poznámka, že si mám zabalit pohodlné oblečení. A to bylo něco zrovna pro mě. I když jsem se občas moc ráda načančala do společnosti, přítel věděl, že nejlíp se cítím někde v pohodlí a v soukromí, kde jsme jen sami dva. Radši jsem se ještě ujistila, že s sebou opravdu žádné lepší oblečení nepotřebuji, a dostalo se mi odpovědi, kterou jsem si přála, že celý víkend budeme jen sami dva, a když nebudeme chtít, nemusíme potkat ani živáčka. A to je moje představa dokonalého víkendu, jen my dva, sami spolu. On věděl, jak na mě.

Už když jsme mířili na sever, byla jsem si jistá, že se mi tam bude líbit. Nedokážu to vysvětlit, ale něco mě prostě na ten sever pořád táhne. Takže to byl první bod pro mou spokojenost. Když navigace hlásila, že už máme jen pár set metrů do cíle, zabočili jsme do lesa, chvíli pomalu jeli po hrbolaté cestě, až se před námi rozprostřel vysekaný plácek, tak akorát pro jedno auto. 

 

Vzali jsme si tašku a vyrazili po úzké pěšince. Přítel mě nechal jít první, abych si mohla užít ten moment překvapení. A ten teda vážně byl. Najednou se pěšinka rozestoupila a poskytla nám výhled nejen na krásnou malou chatku, ale i na rybník, na jehož břehu chatka stála. To byl prostě sen. Nikde nikdo. Naprostá samota. Jen my dva a žabí kvákání.

Musela jsem přítele obejmout, a ještě jednou mu za takové překvapení poděkovat. Už jsem věděla, že pro nás chce vždy to nejlepší, ale neustále se překonával. Když jsme vstoupili do chatky, na stole byla dokonce připravená květina s přáním příjemného pobytu, a malé občerstvení.

Uvnitř to bylo krásně zařízené, všechno, co byste mohli potřebovat, ale žádné zbytečnosti navíc. Přesně tak, jak to máme oba rádi. Celá jedna stěna chaty byla prosklená, a umožňovala nám tak ničím nerušený výhled na rybník. V patře byla postel, ze které byl ten stejný výhled jako z dolního prostoru. Takže jste jako první po probuzení mohli vidět pohádkovou mlhu nad vodou, a před usnutím pozorovat hvězdy nad rybníkem. Budu se opakovat, ale byla to prostě nádhera.

A ten klid, jaký všude okolo byl. Opravdu byly slyšet jen ty žáby v rybníce, občas žbluňknutí, když si povyskočil nějaký kapřík, nebo zahoukání sovy z lesa. A tím byl splněný i další bod pro mou spokojenost. Milovala jsem ticho a klid, a přítel tohle všechno moc dobře věděl. 

 

A jak už jsem říkala, že přítel každé překvapení dokázal ještě něčím vyšperkovat, tentokrát vymyslel to, že si celý víkend užijeme bez času. Schovali jsme naše telefony a hodinky do tašky, jedny hodiny, co visely na zdi, jsme strčili do skříně, a vážně jsme ani jedny za celý víkend nevyndali.

Celý víkend jsme si užívali přítomnosti a vzájemné blízkosti. Do postele jsme šli, když se venku setmělo, vstávali jsme s ranními paprsky. A naprosto dokonale jsme si to užili. Najednou nemusíte nikam spěchat, nemusíte nic stihnout. Je vám jedno, jestli teprve snídáte, nebo pozdě obědváte. Prostě jíte, když máte hlad, ne podle toho, kolik ručičky ukazují hodin.

Upřímně můžu říct, že to byl nejlepší dárek, co jsem mohla dostat. A od teď to zavádím na všech našich dovolených. Je to vážně krásně osvobozující pocit. Jako bychom byli na světě jen my dva, nikdo jiný, a nic nám neodměřovalo čas, nikam nás nic nehonilo.

Můžu to jedině doporučit, vážně to zkuste. Jen jednu vadu to bohužel má. Že víkend netrvá věčně, jednou skončí, a vy ty hodinky a telefony zase musíte vytáhnout. Ten návrat do reality je na tom nejhorší. Ale zase získáte kouzelné vzpomínky, které vám už nikdo nevezme, a vy z nich můžete čerpat ve chvílích, kdy si zrovna nemůžete dovolit čas ignorovat.