Dokonalé páteční ráno

Na stolku vedle mě se z hrnečku line vůně sladkého broskvového čaje. Na skříňce přede mnou hoří plamínek svíčky, který pomáhá rozvířit eukalyptovou vůni po celém pokoji. Na okno vytrvale dopadá jedna kapka za druhou, jako by se dohodly, že pro dešťový koncert je páteční ráno ten nejideálnější čas.

Nohy mám schované pěkně v teple pod dekou, sedím v pohodlném křesle. Kromě dešťového koncertu mě obklopuje téměř absolutní ticho. Jako lehký šepot je slyšet tikot hodin, ale jen pokud se na ně soustředím. Občas někde něco zavrže, zasténá, nebo zabzučí moucha uvězněná v okně. Někde z dálky z venku je slyšet ptačí zpěv. 

 

Právě je ten kouzelný čas, než se úplně probudí den. Ani tolik nezáleží na tom, kolik je hodin. Je jen na mně, na jak dlouho si tenhle čas prodloužím, a nikým se nenechám rušit. Je to chvilka jen pro mě, než mi začne běžný denní koloběh. Než budu muset začít mluvit, komunikovat, reagovat na ostatní lidi. Ale tahle chvíle, teď a tady, je jen a jen moje.

Mám ideální podmínky a okolnosti pro dokonalé páteční ráno. Ale jaké to jsou? A jak ta dokonalost vypadá? Kdy přijde? Jak ji poznám? Dokonalost nepřijde a nezaklepe nám na dveře se slovy, tak jsem tady. Dokonalost musíme sami hledat. A je jen na nás, jak často ji najdeme a pustíme ji k sobě. Když budeme chtít, může být každé naše páteční ráno dokonalé. Záleží jen na nás, v čem budeme dokonalost vidět, a kdy se rozhodneme si ji užívat.

Mně k naprosto dokonalému pátečnímu ránu už chybíte jen vy dva. Ale než přijdete, slibuju, že nebudu smutná. Budu se na vás zatím těšit, a užívat si dokonalých rán sama. Však vím, že dokonalost je všude a ve všem, kde ji dokážeme a chceme vidět. Proto ji teď vidím ve svém ráně o samotě, protože je svým způsobem dokonalé. Ale stejně tak se těším na rána s vámi, protože ta zas budou dokonalá úplně jiným způsobem. 

 

Teď si užívám ticha, klidu, a toho, že můžu volně nechat plynout své myšlenky, do kterých se mi samozřejmě pletete i vy, ale já to mám ráda. Protože myšlenky na vás ve mně probouzí těšení se a očekávání, jaká budou naše společná rána.

Pravděpodobně nebudou tak tichá, jako jsou teď ta moje. I když věřím, že i ta mi sem tam, čas od času, dopřejete. Ale právě proto, že budou tak odlišná, budou dokonalá. Protože je budu trávit s vámi, a vy jste dokonalí. My jsme dokonalí. Jeden pro druhého, pro sebe, spolu.