Byla jednou jedna lavička, ale nebyla to jen tak obyčejná lavička. Zní vám to jako začátek nějaké pohádky? Možná.
Chtělo by se říct, že to byla lavička kouzelná, já bych spíš vybrala asi jiný výraz, i když i to kouzlo by na ni sedělo. A co na té lavičce bylo tak neobyčejného? Tahle lavička se zjevovala vždy sedmnáctý den v roce, v sedmnáct hodin odpoledne a přesně jen na sedmnáct hodin.
Kdo ji objevil a sedl si na ni, mohl si přát mít vedle sebe úplně kohokoli. Ale jedno omezení to mělo. Na setkání měli pouhých sedmnáct minut, pak dotyčný opět seděl na lavičce sám. Možná se už netrpělivě ptáte, kde že se tahle lavička nachází, určitě už vás napadá hotový seznam těch, s kterými byste se rádi na této lavičce setkali. Jenže to je její další tajemství, nikdo nikdy neví, kde se lavička opět za rok objeví.
Kdo ji objevil a sedl si na ni, mohl si přát mít vedle sebe úplně kohokoli. Ale jedno omezení to mělo. Na setkání měli pouhých sedmnáct minut, pak dotyčný opět seděl na lavičce sám. Možná se už netrpělivě ptáte, kde že se tahle lavička nachází, určitě už vás napadá hotový seznam těch, s kterými byste se rádi na této lavičce setkali. Jenže to je její další tajemství, nikdo nikdy neví, kde se lavička opět za rok objeví.
Za svoje zjevování, a že už je to hezkých pár set let, zažila lavička nespočítaně setkání, a vyslechla si nekonečno příběhů. Některé osoby a příběhy si byly podobné, jiné byly dokonale originální. Kdyby mohla lavička projevovat city, někdy by se za břicho popadala, jindy by nemohla zastavit potoky slz.
Možná dobře, že je lavička jen z kousku dřeva a železa, tolik emocí za těch let by snad ani sama nedokázala unést. Ale, kdo ví? Lidé, kteří na téhle lavičce seděli, často říkají, že měli pocit, jako by je lavička objímala, schovala do své bezpečné náruče, konejšila je a utěšovala.
Možná dobře, že je lavička jen z kousku dřeva a železa, tolik emocí za těch let by snad ani sama nedokázala unést. Ale, kdo ví? Lidé, kteří na téhle lavičce seděli, často říkají, že měli pocit, jako by je lavička objímala, schovala do své bezpečné náruče, konejšila je a utěšovala.
Asi nejčastěji si lidé přáli setkat se s někým, o koho přišli, s kým se už nemohli setkat tady na světě, a chtěli si s ním ještě popovídat, říct mu, co nestihli, vysvětlit si to, co jim vrtalo hlavou. Ale byli tu i tací, kteří měli velice originální přání.
A tak lavička zažila setkání nejen s lidmi, ale i třeba se psem, slonem, žirafou, či lvem. Hodně přání se také týkalo různých celebrit, herců, zpěváků, ale i třeba vynálezců, nebo osob z dávných dějin. Asi byste nevěřili, s kým vším si lidé přáli se setkat a strávit s ním tu čtvrt hodinku. A ty otázky, co na ně měli, kdybyste slyšeli.
Chtěli byste na takovou lavičku taky narazit? A už víte, s kým byste se na ni rádi posadili?
A tak lavička zažila setkání nejen s lidmi, ale i třeba se psem, slonem, žirafou, či lvem. Hodně přání se také týkalo různých celebrit, herců, zpěváků, ale i třeba vynálezců, nebo osob z dávných dějin. Asi byste nevěřili, s kým vším si lidé přáli se setkat a strávit s ním tu čtvrt hodinku. A ty otázky, co na ně měli, kdybyste slyšeli.
Chtěli byste na takovou lavičku taky narazit? A už víte, s kým byste se na ni rádi posadili?
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)