Vojtovi už odmalička vyprávěly kmotřičky, babičky a tetičky legendu o pokladu. Prý se na Velikonoce na Velký pátek otevírají všechny skály a jeskyně a dávají tak možnost obyčejným lidem, aby si nějaký ten poklad odnesli. Kdyby tak jen tušily, co těmi povídačkami způsobily.
I když Vojtovi vyprávěly spoustu dalších a lepších pohádek, pověstí, povídaček, ve Vojtovi se nejvíc zakořenila tahle. A tak se odmalička každý rok těšil na Velikonoce, že on ten poklad najde a bude bohatý. Vojta nebyl zlý člověk, ani lakomý, nechtěl si svůj poklad nechat jen pro sebe, měl v plánu se o něj podělit se svou rodinou i s lidmi ve vsi.
A tak jen co dospěl do věku, kdy se mohl potulovat po okolí sám, mizel každý rok na celý Velký pátek někam ven a vracel se až s odbitím půlnoci. Každý rok se vydával na jiné místo, k jiné skále, ale každý rok se vracel zklamanější a zklamanější, že opět žádný poklad nenašel. Myslel si, že tak zase zklamal svou rodinu a blízké, když jim poklad nepřinesl. Ale těm byl samozřejmě nějaký poklad ukradený, jen se o Vojtu báli, aby se z toho svého pokladu dočista nepomátl.
Ani tento rok tomu nebylo jinak. Jen co odbila půlnoc a začal Velký pátek, Vojta už byl připravený se svým ranečkem, kde měl vodu a nějakou svačinu, vyrazit na cestu. Tentokrát cítil v kostech, že to opravdu vyjde, tento rok musí. Chystal se na skálu nad vesnicí, ke které byl hodně špatný přístup, ale to by zase vysvětlovalo to, že poklad ještě nikdo neobjevil. A on bude první, který to dokáže a přinese poklad do vsi.
A tak jen co dospěl do věku, kdy se mohl potulovat po okolí sám, mizel každý rok na celý Velký pátek někam ven a vracel se až s odbitím půlnoci. Každý rok se vydával na jiné místo, k jiné skále, ale každý rok se vracel zklamanější a zklamanější, že opět žádný poklad nenašel. Myslel si, že tak zase zklamal svou rodinu a blízké, když jim poklad nepřinesl. Ale těm byl samozřejmě nějaký poklad ukradený, jen se o Vojtu báli, aby se z toho svého pokladu dočista nepomátl.
Ani tento rok tomu nebylo jinak. Jen co odbila půlnoc a začal Velký pátek, Vojta už byl připravený se svým ranečkem, kde měl vodu a nějakou svačinu, vyrazit na cestu. Tentokrát cítil v kostech, že to opravdu vyjde, tento rok musí. Chystal se na skálu nad vesnicí, ke které byl hodně špatný přístup, ale to by zase vysvětlovalo to, že poklad ještě nikdo neobjevil. A on bude první, který to dokáže a přinese poklad do vsi.
Od jeho plánu ho neodradila ani jeho manželka a jejich čerstvě narozené dítě. Spíš naopak, jako kdyby to Vojtovi ještě dodalo přesvědčení, že nejenom, že se musí pro poklad vydat, ale tentokrát ho musí opravdu přinést, aby mohl zabezpečit svou vlastní rodinu.
A tak se ještě v noci vydal na cestu. Měl cestu dokonale naplánovanou a načasovanou. Však si ji několikrát před Velikonocemi vyzkoušel nanečisto. Navíc se jednalo o okolí, které prolézal od doby, co byl malý kluk, znal tady každý kout, každý strom, každé případné nebezpečí, nemohlo se tak nic stát.
Měl vypočítáno, že lesem půjde sice potmě, ale cestu znal dokonale, takže to nevadilo, a ke skále dorazí akorát včas, s prvním ranním rozbřeskem. Přesto, že si Vojta myslel, že zná cestu dokonale, i tak udělal chybu a špatně odbočil. Což si uvědomil až příliš pozdě.
Šel potmě dál, téměř si neviděl pod nohy, a najednou šlápl do prázdna. Úlekem nestačil nijak zareagovat, ničeho se zachytit, jen se kutálel dolů, až ucítil ránu do hlavy a najednou byla tma.
Vojta cítil, jako by ho něco pálilo do očí. Snažil se je otevřít, ale stálo to velkou námahu. Když se mu to konečně povedlo, zjistil, že to na něho svítí slunce, které je už dost vysoko na obloze. Kde se tu ale vzal? Jak se sem dostal? A co tady hledá? Po ráně do hlavy byl Vojta zmatený.
A tak se ještě v noci vydal na cestu. Měl cestu dokonale naplánovanou a načasovanou. Však si ji několikrát před Velikonocemi vyzkoušel nanečisto. Navíc se jednalo o okolí, které prolézal od doby, co byl malý kluk, znal tady každý kout, každý strom, každé případné nebezpečí, nemohlo se tak nic stát.
Měl vypočítáno, že lesem půjde sice potmě, ale cestu znal dokonale, takže to nevadilo, a ke skále dorazí akorát včas, s prvním ranním rozbřeskem. Přesto, že si Vojta myslel, že zná cestu dokonale, i tak udělal chybu a špatně odbočil. Což si uvědomil až příliš pozdě.
Šel potmě dál, téměř si neviděl pod nohy, a najednou šlápl do prázdna. Úlekem nestačil nijak zareagovat, ničeho se zachytit, jen se kutálel dolů, až ucítil ránu do hlavy a najednou byla tma.
Vojta cítil, jako by ho něco pálilo do očí. Snažil se je otevřít, ale stálo to velkou námahu. Když se mu to konečně povedlo, zjistil, že to na něho svítí slunce, které je už dost vysoko na obloze. Kde se tu ale vzal? Jak se sem dostal? A co tady hledá? Po ráně do hlavy byl Vojta zmatený.
Pomalu si ale začínal vzpomínat, vybavoval si, jak si balil na cestu a v noci vyrážel za pokladem. Vybavilo se mu i to, jak šlápl do vzduchu a pak už jen padal a padal. Rozhlédl se kolem sebe. Byl zachycen o poslední strom nad propastí. Nebýt tady ten strom, už by ležel někde na dně propasti, a tam by se rozhodně už neprobral.
Uvědomoval si, jak obrovské měl štěstí, ten strom mu zachránil život. Zároveň ale nechápal, kde se tady vzal, zjistil totiž, že je úplně na druhé straně skály, než kudy vedla jeho plánovaná trasa. Musel někde špatně odbočit.
Jak tam tak ležel a přemýšlel, jak nejopatrněji se odsud dostat živý, uvědomil si, že už nebojuje jen sám za sebe, za svůj život. Že doma na něho čeká jeho žena a jeho pár dní starý syn. Teď i jejich životy závisí na něm, oni jsou na něm závislí, a on se o ně musí postarat. A to rozhodně ne tak, že bude někde lézt po skalách a riskovat svůj život kvůli nějakému zatracenému pokladu, který pravděpodobně ani neexistuje.
A on už přece svůj poklad dávno našel. To k tomu, aby si to uvědomil, musel málem přijít o život? Vždyť ten největší poklad na něho čeká doma. Jeho rodina. To je ten nejcennější a nejdražší poklad, který kdy může mít, a tak se k němu musí chovat a starat se o něho, aby o něj nepřišel.
Uvědomoval si, jak obrovské měl štěstí, ten strom mu zachránil život. Zároveň ale nechápal, kde se tady vzal, zjistil totiž, že je úplně na druhé straně skály, než kudy vedla jeho plánovaná trasa. Musel někde špatně odbočit.
Jak tam tak ležel a přemýšlel, jak nejopatrněji se odsud dostat živý, uvědomil si, že už nebojuje jen sám za sebe, za svůj život. Že doma na něho čeká jeho žena a jeho pár dní starý syn. Teď i jejich životy závisí na něm, oni jsou na něm závislí, a on se o ně musí postarat. A to rozhodně ne tak, že bude někde lézt po skalách a riskovat svůj život kvůli nějakému zatracenému pokladu, který pravděpodobně ani neexistuje.
A on už přece svůj poklad dávno našel. To k tomu, aby si to uvědomil, musel málem přijít o život? Vždyť ten největší poklad na něho čeká doma. Jeho rodina. To je ten nejcennější a nejdražší poklad, který kdy může mít, a tak se k němu musí chovat a starat se o něho, aby o něj nepřišel.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)