Je zvláštní, že si tě představuji v situacích, v kterých jsem tě nikdy neviděl, a ani jsi v nich nemohla být. Třeba, jak rád bych si s tebou zatančil na tvém maturitním plese. Nebo s tebou oslavil plnoletost. Riskoval bych život při tvých prvních jízdách po získání řidičáku.
Seznámil bych tě s dívkou, u které bych si byl od začátku jistý, že tu si vezmu a založím s ní rodinu, a ty by ses mi smála, ať hned nevyšiluju. Úplně tě vidím vískat radostí, když ti oznamuju, že se budeme brát a tebe chci za svědka. A jak mě objímáš a brečíme si v náručí, když tobě jako první ukazuju ultrazvuk našeho miminka.
Jenže nic z toho se nestane. Taky v mých představách nestárneš. Pořád jsi ta mlaďounká ztřeštěná šestnáctiletá holka, která měla ten nejhezčí smích na světě. Která mě dokázala rozesmát, i když jsem se na ni zlobil. Která věděla, jak na mě, jak mě dostat z mých špatných nálad nebo mrzutosti. Která přesně věděla, co bych rád dělal, nebo si dal k jídlu. Která o mně věděla nejvíc ze všech.
I když jsme nebyli pokrevní příbuzní, vyrůstali jsme spolu odmalička. Přesně si pamatuju na ten moment, kdy mi tě teta přinesla ukázat. V tu chvíli jsem věděl, že tě budu navždycky opatrovat a chránit. Ale já to nedokázal. A to si budu už vždycky vyčítat.
Občas si o nás ostatní mysleli, že snad spolu chodíme, ale to jen ti, co nás neznali tak moc. My měli mezi sebou něco mnohem silnějšího a hlubšího, než je partnerská láska. Bral jsem tě jako svou malou sestřičku, kterou jsem nikdy neměl. Už jako malý kluk jsem nedbal na to, že se mi ostatní smáli, proč s sebou tahám tu malou holku. Vždycky jsem to všem dost jasně vysvětlil a oni už dali pokoj.
Jenže nic z toho se nestane. Taky v mých představách nestárneš. Pořád jsi ta mlaďounká ztřeštěná šestnáctiletá holka, která měla ten nejhezčí smích na světě. Která mě dokázala rozesmát, i když jsem se na ni zlobil. Která věděla, jak na mě, jak mě dostat z mých špatných nálad nebo mrzutosti. Která přesně věděla, co bych rád dělal, nebo si dal k jídlu. Která o mně věděla nejvíc ze všech.
I když jsme nebyli pokrevní příbuzní, vyrůstali jsme spolu odmalička. Přesně si pamatuju na ten moment, kdy mi tě teta přinesla ukázat. V tu chvíli jsem věděl, že tě budu navždycky opatrovat a chránit. Ale já to nedokázal. A to si budu už vždycky vyčítat.
Občas si o nás ostatní mysleli, že snad spolu chodíme, ale to jen ti, co nás neznali tak moc. My měli mezi sebou něco mnohem silnějšího a hlubšího, než je partnerská láska. Bral jsem tě jako svou malou sestřičku, kterou jsem nikdy neměl. Už jako malý kluk jsem nedbal na to, že se mi ostatní smáli, proč s sebou tahám tu malou holku. Vždycky jsem to všem dost jasně vysvětlil a oni už dali pokoj.
Stejně tak si nikdo netroufl na tebe, když jsem byl s tebou. I když tě to pak, když jsi byla starší, asi občas i štvalo, nerad jsem tě nechával jít někam samotnou. Bál jsem se o tebe snad víc než tví rodiče. Možná proto, že jsem věděl, jací kluci v mým věku umí být k holkám.
A ty si navíc byla tak krásná, chytrá a veselá holka, že by tě neuhlídali ani ti nejvyškolenější bodyguardi. Jen co ses přehoupla přes čtrnáct let, kluci se kolem tebe začali úplně hemžit. I když jsem to nedělal úplně rád, bylo mi jasné, že taky potřebuješ svůj prostor, a ne abych ti já stál pořád za zády. Dodnes nevím, jestli to nebyla největší chyba, co jsem v životě udělal.
Brzy sis našla kluka. Což já jsem ti samozřejmě přál, ale zároveň jsem se o tebe bál mnohem víc než kdy dřív. Věděl jsem, jací někteří mladí kluci umí být. Nechtěl jsem, aby ti kdokoliv ublížil, i když mi bylo jasné, že tomu stejně nedokážu zabránit, a jediné, co můžu, je tu pro tebe být a utírat ti slzy zklamání z první lásky. Jenže ani to mi nebylo souzeno.
Tvůj kluk měl motorku, a i když rodičům ses dušovala, že na ni nikdy nevlezeš, já věděl, že to není tak úplně pravda. Tenkrát jste jeli z nějakého výletu, jenže vás při cestě domů chytl déšť.
A ty si navíc byla tak krásná, chytrá a veselá holka, že by tě neuhlídali ani ti nejvyškolenější bodyguardi. Jen co ses přehoupla přes čtrnáct let, kluci se kolem tebe začali úplně hemžit. I když jsem to nedělal úplně rád, bylo mi jasné, že taky potřebuješ svůj prostor, a ne abych ti já stál pořád za zády. Dodnes nevím, jestli to nebyla největší chyba, co jsem v životě udělal.
Brzy sis našla kluka. Což já jsem ti samozřejmě přál, ale zároveň jsem se o tebe bál mnohem víc než kdy dřív. Věděl jsem, jací někteří mladí kluci umí být. Nechtěl jsem, aby ti kdokoliv ublížil, i když mi bylo jasné, že tomu stejně nedokážu zabránit, a jediné, co můžu, je tu pro tebe být a utírat ti slzy zklamání z první lásky. Jenže ani to mi nebylo souzeno.
Tvůj kluk měl motorku, a i když rodičům ses dušovala, že na ni nikdy nevlezeš, já věděl, že to není tak úplně pravda. Tenkrát jste jeli z nějakého výletu, jenže vás při cestě domů chytl déšť.
Stačila jedna pitomá vteřina, rodiče přišli o své jediné dítě, kamarádi o kamarádku, a já o tu nejbližší osobu, kterou jsem na světě měl. O svou malou sestřičku, i když jsme neměli stejná příjmení.
I když už je to přes patnáct let, nikdy jsem se s tím tak docela nesmířil. A nejhorší je to právě v těch důležitých životních chvílích, které bych s tebou tak rád sdílel.
Nedožila ses svých osmnáctin, ani svého maturitního plesu, na kterém jsem si s tebou plánoval zatancovat. Nebyla jsi mi svědkem na mé svatbě, ani kmotrou a tou nejlepší tetou pro mou dceru. Nemohl jsem se ti posmívat za tvůj červený diplom při tvé promoci. Neuvidím tě ve svatebních šatech, jak jdeš k oltáři za svým štěstím, ani jak se z tebe stává máma a chováš své dítě v náručí.
Jedna pitomá vteřina nám vzala všechny tyhle krásné životní okamžiky. Ale i ty smutné, kdy bych tě tak moc rád měl vedle sebe. Vím, že tu někde jsi a dohlížíš na nás, ale tak moc bych tě chtěl obejmout, aby ses necítila osamělá. Abych se já necítil osamělý.
Stále si tě budu představovat při různých příležitostech, jak by ses asi chovala, jak bys dospěla, jak bys vypadala, co bys mi řekla. Nikdy na tebe nezapomenu, sestřičko moje. Opatruj se tam, andílku náš.
I když už je to přes patnáct let, nikdy jsem se s tím tak docela nesmířil. A nejhorší je to právě v těch důležitých životních chvílích, které bych s tebou tak rád sdílel.
Nedožila ses svých osmnáctin, ani svého maturitního plesu, na kterém jsem si s tebou plánoval zatancovat. Nebyla jsi mi svědkem na mé svatbě, ani kmotrou a tou nejlepší tetou pro mou dceru. Nemohl jsem se ti posmívat za tvůj červený diplom při tvé promoci. Neuvidím tě ve svatebních šatech, jak jdeš k oltáři za svým štěstím, ani jak se z tebe stává máma a chováš své dítě v náručí.
Jedna pitomá vteřina nám vzala všechny tyhle krásné životní okamžiky. Ale i ty smutné, kdy bych tě tak moc rád měl vedle sebe. Vím, že tu někde jsi a dohlížíš na nás, ale tak moc bych tě chtěl obejmout, aby ses necítila osamělá. Abych se já necítil osamělý.
Stále si tě budu představovat při různých příležitostech, jak by ses asi chovala, jak bys dospěla, jak bys vypadala, co bys mi řekla. Nikdy na tebe nezapomenu, sestřičko moje. Opatruj se tam, andílku náš.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)