Víle Podzimce se tetelila dušička blahem, protože právě začínalo její období. Podzimka dokázala být šťastná a radovat se za každého období, ale podzim byl její nejoblíbenější, na ten se vždy těšila celý rok.
Nejoblíbenější barvy víly Podzimky byla oranžová, zelená, červená a hnědá. Celý svůj domov měla zařízený do těchto barev. Měla oranžovou sedačku se zelenými polštářky. Hnědou kuchyň s oranžovými a zelenými doplňky. V koupelně zelené a oranžové koberečky. V ložnici hnědou postel a povlečení s motivy podzimu.
Když k ní někdo přišel na návštěvu, měl dojem, že se ocitl uprostřed barevného, čarokrásného, slunečného podzimního odpoledne. Tu atmosféru ještě podtrhla zapálená svíčka s vůní lesa, a vůně skořice linoucí se z právě upečeného jablečného koláče. Ke koláči pak návštěva dostala horký ovocný čaj, sladkou kávu, nebo horkou čokoládu se šlehačkou, na co jen měla zrovna chuť.
Když k ní někdo přišel na návštěvu, měl dojem, že se ocitl uprostřed barevného, čarokrásného, slunečného podzimního odpoledne. Tu atmosféru ještě podtrhla zapálená svíčka s vůní lesa, a vůně skořice linoucí se z právě upečeného jablečného koláče. Ke koláči pak návštěva dostala horký ovocný čaj, sladkou kávu, nebo horkou čokoládu se šlehačkou, na co jen měla zrovna chuť.
A vzhledem k tomu, jak dům víly Podzimky vypadal, byla nejšťastnější právě v čase, kdy se do stejných barev oblékl celý okolní svět. Podzimní procházky měla Podzimka nejraději. Pokud svítilo sluníčko, užívala si brouzdání spadaným listím, sbírání kaštanů a poslední sluneční paprsky, které ještě hřály. I když ale pršelo, Podzimku to od procházek neodradilo. Pořádně se zabalila do svého hnědého kabátku, obula své červené gumáky a vzala si svůj pruhovaný deštník.
A co teprve ranní podzimní mlhy, ty měla Podzimka taky hodně ráda. Hned po probuzení se vydala na krátkou procházku, a těšila se až si dá po návratu domů teplou snídani a horký čaj. Stejně tak měla Podzimka ráda sbírání hub, ze kterých pak nejradši dělala houbový krém, omáčku, nebo si je sušila na zimu do silných bramboraček.
A co teprve ranní podzimní mlhy, ty měla Podzimka taky hodně ráda. Hned po probuzení se vydala na krátkou procházku, a těšila se až si dá po návratu domů teplou snídani a horký čaj. Stejně tak měla Podzimka ráda sbírání hub, ze kterých pak nejradši dělala houbový krém, omáčku, nebo si je sušila na zimu do silných bramboraček.
Zatím žila víla Podzimka sama, ale moc si přála jednou najít někoho, kdo to bude mít stejně, kdo taky bude mít tak rád podzim. S kým se bude moct vodit za ruku tím spadaným listím, vyrábět vtipná zvířátka z kaštanů, vařit si vzájemně horkou čokoládu, užívat si po dlouhé procházce teplo krbu, nebo při dlouhých večerech společně vařit a péct dobroty.
Víla Podzimka byla šťastná, tak jak byla, ale věděla, že mít to všechno s kým sdílet, byla by šťastná zase tak nějak jinak. Ale protože to byla veselá, usměvavá bytost, a ničím a nikým si nenechala zkazit náladu, byla přesvědčená, že už brzy někoho takového potká. Těžko se to vysvětluje, ale ona to tak nějak podvědomě dokonce věděla, že už to bude hodně brzy.
A to ještě ani netušila, že se do jejího okolí docela nedávno nastěhoval skřítek Kaštánek.
Víla Podzimka byla šťastná, tak jak byla, ale věděla, že mít to všechno s kým sdílet, byla by šťastná zase tak nějak jinak. Ale protože to byla veselá, usměvavá bytost, a ničím a nikým si nenechala zkazit náladu, byla přesvědčená, že už brzy někoho takového potká. Těžko se to vysvětluje, ale ona to tak nějak podvědomě dokonce věděla, že už to bude hodně brzy.
A to ještě ani netušila, že se do jejího okolí docela nedávno nastěhoval skřítek Kaštánek.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)