Co znamená být dospělý?

Až vyrostu, budu máma jako ty. Až budu velký, budu mít taky takové auto. Až budu dospělá, nikdy tohle dělat nebudu. Až já budu stará jako ty, tohle si líbit nenechám. Už abych byla dospělá, to si budu moct dělat, co budu chtít. Hned, co mi bude osmnáct, odstěhuju se, a už tě nebudu muset poslouchat.

Kolikrát jste něco podobného slyšeli, nebo dokonce sami vyslovili? Myslím, že každý z nás si někdy jako dítě přál být honem dospělý. Aby si mohl dělat, co chce, aby mohl jít ke kamarádce a nemusel se ptát. Aby si mohl dát před obědem klidně bonbony, a před spaním si nemusel čistit zuby. Aby nemusel jít do školy, když se mu zrovna nechce, a nemusel psát úkoly, když si chce hrát.

Podle zákona nabýváme plnoletosti v den, kdy dosáhneme osmnáctých narozenin. Od toho dne jsme právně způsobilí, a za všechny své činy si odpovídáme sami. Znamená to ale i to, že už jsme dospělí? Včera mi bylo ještě sedmnáct, byla jsem dítě, ale dnes už je mi osmnáct a jsem rázem dospělá? Dá se dospělosti nabýt přes noc, stejně jako svéprávnosti?

Pokud si dospělost vyhledáte na wikipedii, dozvíte se zajímavé věci. Mimo jiné, by se prý dospělý člověk měl chovat víc racionálně a konzervativně. Bůh ví, co tím autor chtěl říct. Znamená to, že když mi je osmnáct, už nemůžu nosit minisukně? Nemůžu si obarvit hlavu na růžovo, ani se začít bezdůvodně bláznivě smát? 

Jak vy byste definovali dospělost? Dá se to vůbec konkrétně určit? A je možné říci, ano, ten už je dospělý, a do jeho smrti to bude pravda? Už nikdy nebude nedospělý? Také se říká, chovej se už konečně dospěle, ale je na tohle chování snad někde příručka? Kde si máme přečíst, jak takové dospělé chování vypadá? A je skákání do kaluží ještě dospělé chování?

Některé děti se už nemůžou dočkat, aby konečně byly taky velcí a dospělí jako maminka s tatínkem, aby mohly řídit pěkné auto a nosit boty na vysokém podpatku. Druhým ale naopak přijdou dospělí jako nudní tvorové, a za žádnou cenu nechtějí dospět. Nechtějí chodit pořád do práce a doma se starat o domácnost a rodinu, a nemít žádný čas na hraní.

Od různých mladých lidí jsem slyšela, že se cítí dospěle, když si vyřizují něco na úřadech. Třeba různé smlouvy, převody elektřiny, hypotéky. Dá se tedy dospělost definovat i po této stránce? Když sama zařizuji důležité a velké věci, jsem už dospělá? Když si vezmu hypotéku, budu stavět dům, je to už ta dospělost? 

 

Ale domečky jsme si přece stavěli už jako malé děti, a to jsme o žádné dospělosti neměli ani páru, a i tak měl náš dům z Lega střechu, okna, dveře, a možná i kytičky na zahrádce. A tím, že jsme uzavřeli nějaký právní akt, jsme najednou dospělí? Podle zákona rozhodně, ale pocitově?

Kdy ta dospělost tedy přijde? Až sfoukneme osmnáct svíček na dortu? Až dostaneme řidičák? Až dokončíme školu? Až se odstěhujeme od rodičů? Až se vdáme, nebo oženíme? Až budeme mít děti? Až si vezmeme tu hypotéku a postavíme si vlastní dům? Až si pořídíme první auto? Až budeme mít první bouračku? Až budeme řešit první průšvihy svých dětí? Až přijdeme o své rodiče a najednou už nebudeme něčí děti?

Znamená ale dospělost striktně dospělé a uvážené chování? Znamená to, že až budeme dospělí, nebudeme si už moct hrát jako děti, nebudeme si moct přijít pro útěchu a vlídné slovo k rodičům? Podle mě dospělost znamená schopnost přebrat za sebe, svoje chování a činy, odpovědnost. Uvědomit si, že už za vámi nestojí rodiče (samozřejmě, že stojí, ale chápete, jak to myslím), a své záležitosti si musíte začít řešit sami, na svou odpovědnost. Když totiž překročíte hranici osmnácti let, nikdo jiný si už za vaše skutky sednout nepůjde 😊

Rozhodně ale dospělost nevnímám jako něco striktního a konečného. Snadno se přece můžeme v práci a na veřejnosti tvářit strašně důležitě a dospěle, a zároveň doma blbnout s dětmi, hlasitě se chechtat a skákat do kaluží. Žádné dítě doma nechce mít toho nudného dospěláka, který jen pracuje a tváří se nabručeně. Jednou jsme se dětmi narodili, tak je nenechme ze sebe zmizet, a zkusme si občas zase bezstarostně zablbnout. Jako děti jsme si nejradši hráli, a nakonec, i ta dospělost je přece jen taková hra 😊