Děti a knihy

Myslíte si, že je důležité začít budovat vztah dítěte ke knihám, už když je u mámy v břiše? Že je důležité dětem číst před spaním? Že je potřeba odmala děti podporovat v prohlížení si knih? Je možné, že pokud si už v batolecím věku nebude dítě listovat leporelem, později už si nebude schopné vztah ke knihám vybudovat? Nebo, pokud dítě uvidí jiného člena rodiny s knížkou v ruce, bude se opičit, a naopak, když doma nikdo nečte, nenapadne to ani dítě? Myslíte, že je nemožné si vybudovat vztah ke čtení až v dospělosti, bez toho, aniž bychom k tomu byli vedeni odmalička?

I když se říká, že dítě začíná vnímat už v mámině břiše, moc bych to zase nepřeháněla. Pochybuju, že pokud budete miminu předčítat skripta lékařství, stane se z něho automaticky doktor. I když na tom samozřejmě může něco být. Spíš si, ale myslím, že dítě nejprve začne vnímat samotný hlas. Jeho hlasitost, tón, vibrace. Takže je ze začátku jedno, zda mu předčítáte pohádky, nebo něco, co zajímá vás. Důležité je, že vás dítě slyší, a tak vnímá vaši blízkost.

Podle mě je ale nesmírně důležité děti ve čtení podporovat. A to klidně již zmíněným leporelem. Myslím si, že je důležité budovat v dítěti vztah ke knihám už odmalička. Samozřejmě přiměřeně jejich věku. Když vidím, jak malé děti trhají a mačkají stránky papírových knih, ničí mi to srdce. Proto jsou taky pro děti vyráběny knihy dřevěné a gumové. Nezáleží přeci na materiálu knihy, ale na tom, aby od začátku dítě vědělo, co se s takovou knihou dělá.

V tomto období je velmi důležité zapojení rodiče. Pokud před dítě vyskládáme klidně hromadu knih, bez toho, abychom se ale do „čtení“ zapojili také, je to docela zbytečné. Je možné, že bystřejší děti přijdou samy na to, co s knížkou dělat, ale proč, když od toho mají rodiče. Ty jim mají ukázat, jak se kniha prohlíží, čte, ukazovat si s nimi obrázky, pojmenovávat je. A v neposlední řadě je také učit, jak se mají ke knihám chovat. Že nemají ohýbat stránky, ani je muchlat, že se do knížek nekreslí, ani se na nich nesedí, a že je potřeba si na svoje knížky dávat pozor, a vždy si je pěkně uklidit na své místo.

Kdyby totiž tohle měly všechny děti zažité odmalička, nemohlo by se stát, že v knihovně potkáte maminku s dvěma dětmi, která nestíhá po svých dětech vracet vyházené knížky zpět do polic, a knihovnice jsou rády, když se taková maminka s dětmi rychle blíží ke dveřím, a po jejich odchodu napočítají jen minimální škody. Ale to možná jen proto, že v knihovně naštěstí nejsou k dispozici třeba pastelky.

Když se zaměřím na děti už starší, školou povinné, u nich je důležité, aby si čtení nezprotivily hned v první třídě, když se začínají učit číst. Pokud totiž hned na začátku půjde něco špatně, je možné, že už si dítě vztah ke knihám znovu nevybuduje, nebo, v lepším případě, až o hodně let později. Opět je zde důležitý nejen přístup školy, ale zejména rodičů. Škola sice naučí děti, jak se jaké písmeno čte, a jak se skládají slabiky, ale na rodičích je to, aby s dětmi doma procvičovali a podporovali jejich čtení i pasivně, tím, že jim i oni budou pořád číst.

Starší děti, třeba už v pubertě, asi jen tak ke čtení, pokud samy nebudou chtít, nepřesvědčíte. Ale věřím, když budou mít vybudovaný správný vztah ke knihám už odmalička, že se čtením budou klidně zabývat i v pubertě (možná ne veřejně, když to zrovna nebude in), a pokud ne, tak si později, až zmoudří a zklidní se, na knihy zase vzpomenou a vrátí se k nim. Určitě záleží i na tom, jestli čte někdo v jejich okolí, s kým by si o knihách mohly povídat. A je jedno, jestli je to spolužák, kamarád, nebo člen rodiny.

Zkrátka si myslím, že pokud budeme v dětech vztah ke knihám vyvíjet, budovat a podporovat, jednou se nestane, že by knihkupectví a knihovny zely prázdnotou, a spisovatelé by se museli poohlížet po jiné profesi.

Na závěr mám takový malý tip, v který naivně věřím, že by mohl fungovat 😊 Vím, jak je v dnešní době těžké dostat děti od počítačů a telefonů, tak mě napadlo, jak v nich úplně nezabít všechnu vlastní představivost. Zkuste dětem navrhnout (nebo nakázat, jak chcete 😊), že pokud chtějí být na telefonu, budou ale stejně tak dlouhý čas věnovat i čtení (nebo klidně jiným zálibám). Moc by mě zajímalo, jak by takový experiment dopadl 😊 Pokud ho na někom máte možnost vyzkoušet, dejte mi vědět.

A koho baví citáty, pár o knihách, kterých se mi líbilo, jsem pro vás vybrala:

„Lidé už nečtou. Je to smutný stav. Čtení je jediná věc, která vám umožní používat vaši představivost. Když sledujete filmy, je to vidění někoho jiného, že?“ — Lemmy Kilmister

„Buďme rozumní a přidejme osmý den v týdnu, který bude výlučně určen pro čtení.“ — Lena Dunham

„Když si vezmeš na cestu knížku, stane se něco podivuhodného: začne shromažďovat tvé vzpomínky. Později ji stačí jen otevřít a ty budeš zase tam, kde sis z ní poprvé četla. Všechno se vrátí už s prvními slovy: obrazy, vůně, zmrzlina, kterou jsi při čtení jedla… Věř mi, knihy jsou jako mucholapka. Na ničem neulpívají vzpomínky tak dobře jako na potištěných stránkách.“ — Cornelia Funke