Pamatuješ...?

 

 

Paměť člověka je velice zajímavá a neprobádaná oblast. Jak je třeba možné, že nám pomáhá tím, že se snaží vymazat nám z hlavy co nejvíc toho špatného, a my pak máme často pocit, že to dobré a pěkné převažovalo, i když tomu tak úplně nebylo?

Chce nás chránit tím, že si úplně přesně nedokážeme vybavit bolest, jakou jsme cítili, nebo už si nevzpomínáme, jak moc a kolikrát jsme se trápili. Ale co když kvůli tomu pochybujeme, zda jsme udělali dobře, když jsme od toho zla odešli, protože už máme natolik otupělou paměť, že si nedokážeme vybavit všechno to zlé, co jsme museli zažít. Naše paměť nás chrání, a tak nám víc nadhazuje ty pěkné vzpomínky a pocity, a nám se pak zkresluje to, co se stalo a přemýšlíme nad tím, jestli to bylo opravdu tak zlé, jak jsme si v tu dobu mysleli.

V něčem je to rozhodně dobré, nepotřebujeme dopodrobna znovu a znovu prožívat tu bolest a hrůzu, co jsme prožívali nebo viděli. Na druhou stranu se ale kvůli této otupělosti můžeme znovu a znovu dostávat do podobných situací, do podobných bolestí, protože jsme nepoučitelní a už jsme zapomněli, jak moc jsme se minule spálili. Dětem se říká, že když se spálí, nebo si něco udělají, že si to alespoň budou pamatovat. Ale je to pravda?

Každý víme, že do ohně se nesahá, ale skutečně je to proto, že si pamatujeme, jak nás to bolelo, když jsme to jako malé děti vyzkoušeli? 

A jak je možné, že si tu stejnou situaci pamatují dva lidé úplně odlišně? Viděli to stejné, byli u toho oba, ale každý vám to popíše úplně jinak. V tomto případě možná nebude ani tolik na vině paměť, jako spíš pohled toho daného člověka. Přece jen každý se na svět, na tu jednu danou skutečnost, díváme odlišně. Co je pro jednoho výzva, může být pro druhého noční můra. Z čeho má jeden radost, může druhého naopak děsit.

A je skutečně pravda, dá se to něčím podložit, že se liší paměť žen a mužů? Často slyšíme, že si muži nepamatují různá data, výročí, narozeniny. Může za to skutečně odlišné pohlaví? Copak mají v mozku jiné součástky než ženy? A nemůže za to spíš třeba trochu jejich lenost, si něco takového pamatovat, a raději používají výmluvu, že jejich mozek pro to nemá predispozice? Vždyť existují muži, kteří si všechna důležitá data pamatují. Anebo jen umí tak šikovně používat svůj kalendář?

Někdy můžeme zaslechnout otázku, proč s těmi dětmi vlastně cestujete a lítáte tam a tam, vždyť si z toho stejně nebudou nic pamatovat. Ale jak to? Je dětský mozek ještě tak malý a nedovyvinutý, že by tyto vzpomínky neudržel do dospělosti? Nebo je to podobně jako s mléčnými zuby a zkrátka ty dětské, krátkodobé vzpomínky udělají místo těm dospělejším a dlouhodobějším? 

 

Když bychom se nad tím zamysleli logicky, dokážete si představit, jak velký mozek bychom v hlavě museli nosit, aby se do něj vešly všechny, i ty nejpodrobnější, vzpomínky? Nebo naopak, jak vlastně taková vzpomínka fyzicky vypadá, jak si ji můžeme představit? Jako tečku? Nebo ani to ne? Vždyť i tak jich máme v hlavě takové množství, že kdybychom je třeba měli úplně všechny do nejmenších detailů vypsat na papír, kolik sešitů bychom asi tak popsali?

I když si ale zážitky z našeho raného dětství nepamatujeme, určitě každý máme v hlavě vzpomínku, zážitek, nebo úplně nepodstatnou drobnost, kterou si my z dětství pamatujeme, ale nikdo jiný ne. Jak je tohle možné? A proč zrovna tahle konkrétní, když to je často opravdu nějaká naprosto nepodstatná blbost?

A proč právě paměť je to, co vedle fyzických obtíží, často trápí staré lidi? I mozek se věkem unaví? Stejně jako kosti a klouby, i součástky v mozku se opotřebují? Nebo je to opět nějaká forma obrany, že kdyby si staří lidé přesně pamatovali, jak se cítili a co dělali zamlada, mohlo by jim to být ještě víc líto a cítili by se ještě hůř?

Otázek ohledně hlavy a paměti by se dalo vymyslet nepřeberné množství. Ale pokud chcete hlavu nechat trochu odpočinout, a pro změnu zase chvíli na nic nemyslet, nad ničím nepřemýšlet, můžete si pustit krásný animovaný film V hlavě. I když je pravda, že vám nemůžu zaručit, že po jeho zhlédnutí nebude váš mozek naopak překypovat dalšími a dalšími otázkami, a že nebudete ještě více přemýšlet nad tím, jak to vlastně v té hlavě funguje, a co za postavičky v ní nosíte 😀.