Sliby chyby

Proč lidi dávají sliby, když vědí, že je nemůžou splnit? Proč budu slibovat, mazat ostatním med kolem pusy, když už při tom slibování vím, že to nedokážu dodržet a ublížím jim? Absolutně tomu nerozumím, protože pro mě slib něco znamená. Znamená to, že dám někomu své slovo, a já své slovo držím. 

 

Někomu něco slíbit, má pro mě velkou váhu. Znamená to, že se na mě může vždy spolehnout. A stejně tak to platí i obráceně. Jak bych mohla fungovat s někým, a je jedno, jestli jde o rodinu, partnera nebo kamarády, když bych se na něho nemohla spolehnout? Když bych nemohla brát vážně to, co říká? Když bych neměla jistotu v tom, že to, co říká, tak bude?

Těžko je pak pro mě pochopitelné, že ne všichni to mají stejně. U některých ani nevím, jestli vědí, co slib znamená. Rozhazují kolem sebe sliby, aby nezarmoutili, aby ostatním zaplácli pusu, ale nic z toho neplánují dodržet. K čemu to ale pak je? Přitom by stačilo přidat slovíčko možná, asi, snad, a ostatní by věděli, že s tím nemají počítat na sto procent. Proč naslibují hory, doly, až se jim práší od pusy, ale skutek utek? 

 

A přitom, když jste zvyklí na to, co řeknu, to platí, se u takových akorát zklamete. Začnete jejich řeči brát vážně, začnete počítat s tím, co vám slibují, začnete se na to těšit, plánovat, snít. A o to větší vás pak zase čeká zklamání, až zjistíte, že šlo jen o dalšího pohádkáře.

Tolik mi toho už naslibovali. Že mě bude tak často tahat na výlety, až se mi to ani nebude líbit. Že mě naučí koukat na Marvelovky. Že mě vezme na food festival, když tak často mluvím o jídle. Že se pojedeme podívat do Benátek, i když to nebude až do Itálie. Že mě vezme na tu nejlepší zmrzlinu. A co z toho? Přesně tak, vůbec nic.

A co teprve novomanželský slib. Něco si v lásce a víře slíbit, ale pak při prvním problému utéct, a na slib v dobrém i zlém, zapomenout, a zkusit to jinde?

Sliby, samý sliby. Slibem přece nezarmoutíš.