Naše přežití už dávno není o tom, že bychom se museli bát o holý život, a nevěděli, co si zítra ulovíme k jídlu. Je to ale dobře nebo špatně?
Neměli to lidé dřív paradoxně jednodušší? Jejich jediná starost byla, aby se dožili večera, aby je nic nesežralo, a aby měli čím nakrmit sebe, případně svůj kmen. Dvě základní a podstatné starosti na den. Moc nebo málo? Možná akorát.
Starost o holý život už dávno není součástí našich běžných dní. Samozřejmě na sebe dáváme pozor, jezdíme opatrně, na přechodu se dvakrát rozhlédneme, nemyslíme si, že jsme nesmrtelní. Ale už to není něco, nad čím bychom museli přemýšlet každou vteřinu našeho dne.
Starost o holý život už dávno není součástí našich běžných dní. Samozřejmě na sebe dáváme pozor, jezdíme opatrně, na přechodu se dvakrát rozhlédneme, nemyslíme si, že jsme nesmrtelní. Ale už to není něco, nad čím bychom museli přemýšlet každou vteřinu našeho dne.
Starost o to, čím se nakrmíme, nám sice zůstala, přece jen tělo funguje pořád stejně, na stejné palivo, ale logicky, postup k nasycení je už absolutně jiný. Stačí nám otevřít lednici, případně dojít do obchodu, nebo si jen líně objednat jídlo po telefonu až ke dveřím. ( Jak by asi taková služba vypadala v době mamutí? Člověk by zatroubil signál z hory do údolí, a za chvíli by přišel mamut s donáškou v chobotu? 😀)
A protože nám ubyla ta největší starost, boj o přežití, dostalo se nám prostoru, možná zbytečného, abychom vymýšleli jiné věci. Nebo abychom zkrátka měli čas na blbosti. Nezařídil to takhle náhodou někdo schválně? Že by chtěl lidstvo vyzkoušet, co vydrží, co až je schopno vymyslet, a za jak dlouho se samo zahubí, aniž by ho ohrožovali nepřátelé nebo nebezpečná zvířata?
Dokud člověk využíval nabytý čas na vymýšlení užitečných věcí (sláva elektrickému proudu a telefonu), nebylo co řešit, ale v dnešní době jsme čas, který nemusíme ztrácet bojem o přežití, prakticky úplně znehodnotili. A když se upřímně zamyslíme i nad těmi původními vynálezy a vynálezci, nemohou tak trochu i oni za dnešní dobu? Co by nám asi tak dnes pan Bell řekl, kdyby viděl naše telefony, a co všechno s nimi děláme.
A protože nám ubyla ta největší starost, boj o přežití, dostalo se nám prostoru, možná zbytečného, abychom vymýšleli jiné věci. Nebo abychom zkrátka měli čas na blbosti. Nezařídil to takhle náhodou někdo schválně? Že by chtěl lidstvo vyzkoušet, co vydrží, co až je schopno vymyslet, a za jak dlouho se samo zahubí, aniž by ho ohrožovali nepřátelé nebo nebezpečná zvířata?
Dokud člověk využíval nabytý čas na vymýšlení užitečných věcí (sláva elektrickému proudu a telefonu), nebylo co řešit, ale v dnešní době jsme čas, který nemusíme ztrácet bojem o přežití, prakticky úplně znehodnotili. A když se upřímně zamyslíme i nad těmi původními vynálezy a vynálezci, nemohou tak trochu i oni za dnešní dobu? Co by nám asi tak dnes pan Bell řekl, kdyby viděl naše telefony, a co všechno s nimi děláme.
O tom, zda je dobře nebo špatně, že v dnešní době už nemusíme na denní bázi bojovat o život, by se dalo diskutovat hodiny a hodiny. Někdo by se rozhodně do té doby vrátit nechtěl, jiný by si ji možná i rád vyzkoušel. Však různé kurzy o přežití mají úspěch, ale pořád máme někde v podvědomí uloženo, že je to jen jako.
V dnešní době se spojení ,,abychom přežili“ už používá ve zcela jiném významu. A často je to spojováno s činnostmi, které by nám naopak měly dělat radost, za které bychom měli být vděční, že vůbec máme tu možnost je dělat. Některé vynálezy a činnosti se tak z kategorie „usnadní vám život“, převrátili do kategorie „už ať to skončí“.
Ale ve výsledku je vždy jen na nás, jak budeme co používat, jak moc se necháme ovlivňovat dobou a okolím, a jak ten čas, který trvalo našim předkům mnoha staletí pro nás získat, využijeme a zhodnotíme. Buďme rádi, že se nemusíme každý den starat o to, abychom přežili, ale neberme to jako samozřejmost, uvědomujme si to, a zkusme ten nabytý čas smysluplně využít.
V dnešní době se spojení ,,abychom přežili“ už používá ve zcela jiném významu. A často je to spojováno s činnostmi, které by nám naopak měly dělat radost, za které bychom měli být vděční, že vůbec máme tu možnost je dělat. Některé vynálezy a činnosti se tak z kategorie „usnadní vám život“, převrátili do kategorie „už ať to skončí“.
Ale ve výsledku je vždy jen na nás, jak budeme co používat, jak moc se necháme ovlivňovat dobou a okolím, a jak ten čas, který trvalo našim předkům mnoha staletí pro nás získat, využijeme a zhodnotíme. Buďme rádi, že se nemusíme každý den starat o to, abychom přežili, ale neberme to jako samozřejmost, uvědomujme si to, a zkusme ten nabytý čas smysluplně využít.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za tvůj komentář :)